Wladimir Abramuszkin vypráví legendy

 

Malíř a autor knihy Legendy zapomenutého mlýna.

Nejen své obrazy, ale také svou knihu představil Wladimir Abramuszkin v Čajovně a galerii v Kyjově. Spolumajitel bohuslavického Art mlýna sepsal legendy, které se týkají tohoto místa. Co nenašel v historických pramenech, to si „domyslel“ a „vybájil“. Abramuszkin nepochybuje o tom, že na to má právo, protože jak  říká -  „legenda je pravděpodobný příběh, který se mohl stát.“

Knížka Legendy zapomenutého mlýna vyšla ve dvojjazyčné podobě. Autor ji napsal v rodném jazyce rusky, Veronika Podéšťová ji přeložila do češtiny. Wladimir Abramuszkin také nahrál v mateřštině cd s texty, které je součástí knihy. Knížka se zrcadlovým překladem tak může sloužit jako učebnice. Překladatelka pochválila libozvučný styl autora a posteskla si, že na překlad nebylo víc času. V knížce najdeme legendy o Cyrilu a Metoději – divotvůrcích zemí moravských, o kocourovi Napoleonovy armády, legendu o bohuslavském zvonu, o stříbrném a zlatém vodníkovi, o zázračných houslích a mnoho dalších. Autor pracoval na knize tři roky a doprovodil ji vlastními ilustracemi. K dostání je například v Infocentru v Kyjově. 

Čajovnu zdobí obrazy Wladimira Abramuszkina.

Nová kniha Wladimira Abramuszkina.

Ukázka z knížky Legendy zapomenutého mlýna: 

Podle místní legendy Napoleon Bonaparte krátce před bitvou u Slavkova strávil noc v bohuslavském mlýně.

Kocour Napoleonovy armády

Legendární večeře Napoleona I. a bohuslavského mlynáře se protáhla do pozdního večera. Proslulé víno, moravské delikatesy, diskuse o věčném a dobrém byly po chuti slavnému hostu.

Avšak náročnost vojenských tažení a množství vypitého alkoholu neúprosně unavilo francouzského císaře. Hospodář mlýna chtěl i nadále posloužit svou pohostinností a nabídl mu k odpočinku svůj nejlepší pokoj. Ale ke vší smůle se pokoj nacházel přímo u skladu obilí. Tam se totiž rozdováděly myši.

Převaloval se Napoleon z boku na bok. Nehledě na únavu spánek nepřicházel. Nepřátelé Francie snad posílají hlodavce, aby vyčerpali stratéga před nadcházející bitvou!“ napadalo ho. 

Císař k sobě nakonec přivolal dva pobočníky, aby bděli a chránili pokoj svého velitele. Podle všeho pobočníci dostáli svým závazkům. Šum postupně utichl a Bonaparte upadl do hlubokého a zdravého spánku. Ráno čekala na strážné odměna. Ale když Napoleon otevřel dveře, první, co uviděl, byli dva statní gardisti-pobočníci, spící na pytlích s moukou. Spali, jako když je do vody hodí. A jen mlynářský kocour s několika chycenými  myšmi se upřeně díval vůdci Evropy do očí.

Pobočníci byli ponecháni bez snídaně. Kocoura pasovali na gardistu armády francouzského císařství. A tak jako každému gardistovi, kocourovi byla zajištěno výživné. Břídilové museli zaplatit sto zlatých z vlastní kapsy. Císař předal zlaté mlynáři a ten se mu zapřísáhl udržovat gardistického kocoura v dostatku a sytosti. Mlynář slib vyplnil. Ale ke vší smůle sytý a spokojený kocour už neměl chuť chytat myši. Slavnému kocourovi koupili na pomoc pobočnici.

Pobočnice se za několik měsíců rozmnožila.