Aktivní seniorky z Bohuslavic se nenudí

  Každé první pondělí v měsíci docházejí pracovnice knihovny v Kyjově do Centra sociálních služeb u muzea, kde mají svůj domov senioři.  „Začali jsme s nabídkou zapůjčení našich knih a pak nás napadlo spojit to s besedou na nějaké zajímavé téma,“ vysvětluje Anežka Zimková, knihovnice.  Tentokrát tím tématem  byly „Aktivní seniorky“, protože měsíc březen se tradičně spojuje se svátkem  žen - MDŽ.

Anežka Zimková v úvodu besedy připomněla, že mnoho žen seniorského věku věnuje svůj čas vnoučatům, což je pracovně zaneprázdněnými rodiči vítaná a nenahraditelná pomoc. Některé ženy  své aktivity ale směřují na veřejnost a jsou prospěšné širšímu okruhu lidí. Protože  Zimková působí na pobočce knihovny v Bohuslavicích, pozvala tři ženy z této obce, aby povyprávěly o tom, čím se zabývají svém volném čase.

Paní Věra Žižlavská (65) se již deset let věnuje šití místních krojů. Jak zmínila, dostala se k této činnosti v době, kdy prožívala těžké životní období a nová práce ji zabavila a naplnila. Protože bohuslavický  kroj téměř vymizel, vlastnímu šití předcházelo bádání v etnografických muzeích tak, aby kroj co nejvěrněji vycházel z reality původních součástí. Prvním záchytným bodem byla fotografie z roku 1921 ze Slováckého roku v Kyjově  s krojovanými, která se zachovala v kyjovském muzeu. Kroj je naprosto odlišný od kroje kyjovského, historicky tyto dvě obce totiž nemají nic společného.  „Moje stařenka říkávali, že kroj sem přinesli Čeští bratří a tak se zachoval,“ doplňuje Věra Žižlavská. 

V současné době je už v obci Bohuslavice na osmdesát dospělých i dětských krojů. Některé jsou v rodinách, většinu dětských krojů skladují v budově mateřské školy. Ty se půjčují tak, jak děti v obci rostou. Záštitu nad tímto národopisným snažením  drží Kulturně historická společnost Bohuslavice, která také žádá o granty. Paní Věra Žižlavská nejenom kroje šije, ale také je udržuje a chystá. Na bohuslavické hody, které připadají na konec října, se připravuje už od srpna. „V té době paní Žižlavská do knihovny nechodí a přestává číst,“ glosuje knihovnice Anežka Zimková. 

Paní Věra Žižlavská si s sebou přivedla i malou figurantku, školačku Terezku Flajzarovou. „Terezka s námi chodí v kroji už od malička, od jednoho roku,“ zavzpomínala Věra Žižlavská.

Paní Věra Žižlavská a školačka Terezka Flajzarová  v bohuslavickém kroji.

V obci Bohuslavice je aktivní i Spolek zahrádkářů. Paní  Božena Šrůtková, členka výboru spolku, pracuje v organizaci už víc jak třicet let. Jmenuje  řadu akcí, od výstav zeleniny a ovoce, zabíjaček, zájezdů a besed až po gratulace jubilantům obce, pro které píše přáníčka. 

Ludmila Šatná ukazuje svoje  bylinkové lektvary.

Rodačka z Bohuslavic paní Ludmila Šatná se věnuje bylinkám. Do Bohuslavic se vrátila po třiceti letech z Děčína, aby se postarala o svou nemocnou maminku. Na vycházkách do okolní přírody začala sbírat bylinky. „Moje babička byla velká bylinářka, maminka to znala od ní – a já jsem se do toho taky postupně vpravila,“ vypráví. Vyrábí med nejenom z pampelišek, ale také z divizny, jitrocele a řady dalších bylinek. Přinesla ochutnat i rakytníkový džem a likér z rebarbory, který si u ní objednala její snacha.  „Dělám to hlavně pro vnoučata, které žijí v Děčíně. Ovzduší tam není zrovna dobré a moje bylinkové sirupy dětem pomáhají,“ konstatuje spokojeně Ludmila Šatná. 

Minulé tematické setkání se seniory bylo věnováno hudebnímu skladateli A. Mozartovi. „Uspořádali jsme například i módní přehlídku s ohlédnutím do padesátých a šedesátých let,“ přiblížila knihovnice Eva Seďová pestrý program setkání.  „Děláme to moc rády,“ uzavřela Anežka Zimková.

(Text vyšel v Novém Slovácku)

                                                                                                                               

Václav Klaus mladší přijel na Slovácko

„Velice ráda čtu jeho komentáře na Novinky.cz  a většinou s jeho názory souhlasím,“ řekla jedna z příchozích na přednášku Václava Klause mladšího. Do sálu Kyjovského pivovaru, kde se beseda ve čtvrtek 2. března konala, přišlo víc jak sto lidí, a nebyli to jenom učitelé. Téma přednášky bylo zaměřeno na současné české školství. 

 „Iniciativa vzešla od starostky Bukovan Jany Šimečkové,“ vysvětlil organizátor besedy a člen ODS Tomáš Čada s tím, že se Václav Klaus v našem regionu zdrží a v následující den bude besedovat v Hodoníně a ve Veselí nad Moravou. „V současné době se Václav Klaus mladší plně věnuje politice a jeho jméno bude figurovat na třetím místě pražské kandidátky ODS do podzimních parlamentníchvoleb. Určitě je to zajímavý host,“ dodal Tomáš Čada.

Jak Václav Klaus ml. uvedl,  děti s tělesným postižením do běžných škol už dávno chodí, k tomu nebylo třeba vytvářet nový zákon. Dětem mentálně postiženým je ale v běžných školách upíráno vzdělání a výchova, které jim po absolvování praktických škol umožnilo najít si práci a začlenit se do společnosti. Zatímco na speciálních školách se jim věnovali vyškolení pedagogové, v běžných školách jsou svěřeny do péče asistenta, který prošel  krátkodobým kurzem.

Václav Klaus upozornil, že do škol se vrací ideologie – vnucování jediného názoru. Také k současné „mantře“, kterou je – aby se děti ve škole cítily dobře, se staví kriticky. Překonávání překážek podle něj do vzdělávacího procesu patří. Zdůraznil, že v řízení školství chybí jednoduchost, která je klíčová, a pedagogové jsou přetíženi byrokracií. České školství podle něj  například na rozdíl od amerického není dost důsledné  v přístupu k žákům. Důslednost přitom zaručuje posun vpřed. Upozornil na rozdíl mezi vzdělaností a formální vzdělaností, kdy cílem je mít co nejvíce vysokoškoláků, valná část z nich  ale na studium regulérních vysokoškolských oborů prostě nestačí.

„Pedagogové si stěžuji: Učíme s větším úsilím než před deseti lety – ale s horšími výsledky,“ shrnul Klaus.

Václav Klaus ml.

Narodil se v roce  1969.

V roce 1993 promoval na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy.

V roce 1998 se stal ředitelem gymnázia a PORG se stal ve většině srovnání nejlepší školou v republice. Založili další pobočky v Praze a Ostravě.

V lednu 2014 funkci ředitele pro neshody se zřizovatelem opustil.

Od r. 2014 píše pro Novinky.cz. Jeho komentáře čte každé pondělí přes 200 000 čtenářů.

Od jara 2014 pracuje pro ODS jako expert na oblast školství. Přednáší pro ředitele, kantory i veřejnost.

V lednu 2017 založil Centrum pro občanské svobody.

Denní stacionář ve Fénixu pomáhá udržet kvalitu života

V Kyjově obecně prospěšná společnost Fénix působí již od roku 2012.  V tomto roce 2017  došlo v Sociálně-psychiatrickém centru  k významným organizačním změnám. Informace o nových i zavedených službách  poskytla vedoucí denního stacionáře Mgr. Radka Galanová.

Co se ve Fénixu vlastně změnilo?

Od 1. ledna 2017 nabízíme novou, registrovanou sociální službu - sociální rehabilitaci. Tato služba je bezplatná.  Je určena lidem, kteří mají duševní potíže, jsou v situaci, kdy se například chystají na návrat domů z léčebny a uvítali by někoho, kdo by je podpořil. Lidem, kteří ztratili svou sebejistotu a sebedůvěru, přitom ale musí řešit problémy  například v oblasti práce, bydlení, hospodaření s penězi, vztahů, a neví si rady. Nabízíme pomoc ve skupině nebo individuální doprovázení. Sociální pracovníci  poskytují tuto službu jak v ambulanci -Urbanova 625, tak i v terénu - v domácím prostředí, na veřejných místech (u lékaře, na úřadech).

Služba denního stacionáře je již zavedenou formou pomoci ve Fénixu. Můžete připomenout, pro koho je určena a v čem je její poslání?

Do cílové skupiny patří osoby s duševním onemocněním, zejména lidé trpící Alzheimerovou chorobou nebo jiným typem demence. Lidé se k nám dostanou na základě doporučení lékaře - psychiatra nebo neurologa. Tito uživatelé  potřebují pomoc při péči o vlastní osobu a zajištění soběstačnosti. Spolupracujeme s lékařem, aby nemoc nepostupovala tak rychle, aby se zdravotní stav uživatelů udržel co nejdéle na přijatelné úrovni. K tomu směřují i aktivizační činnosti nabízené centrem. Výjimečnost našeho projektu je v provázanosti sociálních a zdravotních služeb, které přináší našim uživatelům mnohé výhody.

 Každý uživatel má vytvořený individuální plán a stanovené dlouhodobé cíle, které mu pomáháme naplnit. Našim přáním a snahou je, aby naši klienti  mohli co nejdéle zůstat ve svém přirozeném prostředí, v rodinném zázemí, tedy aby neodcházeli předčasně do zařízení ústavní péče. 

Co zde  klienti najdou, v čem je  přínos denního stacionáře?

Klienti se zde setkají s lidským, partnerským, ale současně odborným přístupem. Zaměřujeme se na zdravou stránku osobnosti, skrze srdce a emoce se snažíme s klienty navázat kontakt a užít si danou chvíli. Jde o to, aby se u nás senioři cítili dobře, bezpečně  a volně. Smích a humor tomu napomáhá, a my se tomuto koření života rozhodně nebráníme.

Jak vypadá denní program ve stacionáři?

V úvodu každého dne připravíme ranní čaj a dáme prostor uživatelům, aby se s námi podělili o to, čím momentálně žijí, pokud mají chuť. Pak se zorientujeme v čase – to znamená, připomeneme si datum, roční období, co je pro  ně typické, případně jaké svátky slavíme. Potom následují nejrůznější aktivity. Klienti si přinášejí z domu svačinky, je možné domluvit si dovoz obědu.

Jaké konkrétní aktivizační činnosti nabízíte?

Oblíbené jsou relaxační omalovánky.

Je to široká paleta. S velkým zájmem se například setkala četba z knížky příběhů Káji Maříka. Na tu si klienti pamatovali ještě z doby svého dětství. Pracujeme se vzpomínkami, pomáháme uživatelům vytvořit si vlastní knihu životopisných dat a fotografií - „Můj osobní příběh“.  Nabízíme i tělesné cvičení, procházky po okolí, na které rodina často nemá čas. Někteří naši  klienti mají rádi klasický tanec, zpěv nebo arteterapii. Oblíbené jsou   relaxační omalovánky. Pro posílení kognitivních schopností zařazujeme  skládačky, různé doplňovačky, trénink paměti. Vždy se ale držíme zásady, že naše uživatele už neučíme ani nekontrolujeme, ale podporujeme. Podněty předkládáme tak, aby nebyly zkouškou, ale radostí. Aktivizace má být cosi pozitivního, má přinášet potěšení, zábavu, radost a oživení.

Cílem je  udržet a posilovat soběstačnost uživatele. Překvapilo mne, že i tady platí základní pravidlo pedagogiky Montessori, kterou máme spojenou s malými dětmi: Pomoz mi, abych to udělal sám…

Nevyužíváme jenom prvky pedagogiky Montessori, ale v posledních letech se  hodně mluví také o smyslové aktivizaci seniorů. Laicky řečeno, jde o zapojení a využití všech smyslů. Tak jsme uspořádali například blok o koření a bylinkách, kdy vůně vyvolala vzpomínky a zkušenosti spojené s těmito rostlinami. Další blok byl o chutích a jídle, připomněli jsme si sladké, slané, hořké i kyselé chutě. Zaměřili jsme se i na hmat a sáhli si například na samet.  V bloku o sluchu jsme si uvědomili, jak je důležité správně odhadnout sílu hlasu, aby senioři neměli pocit, že se na ně křičí. 

Pracovnice denního stacionáře při smyslové aktivizaci

 Jak  služba denního stacionáře funguje po organizační stránce?

Provozní doba denního stacionáře je každý všední den od 8:00 do 15:00 hodin.  

Jde o placenu službu?

Ano, dle Zákona o sociálních službách je tato služba úhradová. Uživatelé platí 30 Kč za hodinu, podle skutečně stráveného času v denním stacionáři.

Musí  se klient do denního stacionáře dostavit na určitou hodinu?

Je možné se samozřejmě domluvit, kdy  klient během dopoledne přijde a jak dlouhou dobu ve stacionáři pobude. Může to být hodina, dvě…  Někdy je třeba překonat adaptační fázi, kdy se senior teprve sžívá s novým prostředím, což pro něj může být zdrojem nepříjemných pocitů. Pokud ale s pomocí rodiny tuto etapu překoná, může profitovat z nového prostředí a nových podnětů, které stacionář do života přináší.

Jak důležitá je spolupráce s rodinou?

Spolupráci s rodinou přikládáme velký význam. Je na rodině, aby našeho klienta ráno vypravila a do stacionáře přivedla. Většinou bývá prospěšné, když se tu s ním chvíli, půl hodiny, zdrží a „nasaje“ náš přístup k nemocnému, vlastně se učí nápodobou. Kromě toho funguje svépomocná podpůrná skupina, kde se příbuzní postižených seniorů mohou setkávat a vyměňovat si zkušenosti.

V minulém roce jste pořádali několik benefičních akcí s cílem získat prostředky na  nová relaxační křesla. Jak budou využita?

Jak už jsem řekla, naším cílem je, aby se u nás klienti cítili příjemně.  Senioři tak mohou po fázi aktivizace v křeslech odpočívat, relaxovat třeba při poslechu oblíbených starých písniček Waldemara Matušky či Marty Kubišové. Naším krédem  je, že k uživatelům přistupujeme tak, jak bychom chtěli, aby bylo přistupováno k našim nejbližším. Lidé s demencí u nás mohou strávit příjemný a smysluplný den, zatímco jejich rodina se v klidu věnuje jiným záležitostem.    

(Text vyšel také v Kyjovských novinách.)

                                                                    

.