Hodonín
- Ke kumštu měl vždycky blízko. Celý život kreslí, maluje,
píše verše, povídky a v posledních letech i pohádky pro děti.
Do ateliéru Aloise Sikory jsem se těšila, ale i tak jsem se
bohužel na schůzku opozdila. Výtvarník mezitím z dlouhé chvíle
nakreslil postavičku „hvězdné královny“...
„Teď
k tomu budu muset vymyslet pohádku,“ konstatuje malíř. „Jak
Hvězdná královna pouští na nebe hvězdičky...“ Vždycky jsem
si myslela, že nejdříve vzniká text a potom teprve ilustrace,
ale pro malíře Sikoru jsou to „spojité nádoby“. Funguje to
tak, i tak. Právě pracuje na své třetí knize pro děti. Dvě
předcházející, Vodníci Hodonína a okolí a Vyprávěnky, vyšly
v nákladech 1000 kusů a jsou k dostání například v Informačním
centru města Hodonín. „Vyprávěnky jsou krátké pohádky na
dobrou noc. Podle ohlasů je čtou rodiče, ale i samy děti,“
doplňuje autor.
 |
| V ateliéru malíře Aloise Sikory. |
Jeho
malířský ateliér je v blízkosti základní školy, a tak často
vídá děti, jak chodí s hlavou skloněnou nad displejem mobilního
telefonu. „Nebo rodiče vysadí dítě před školou a pak pro něj
zase autem přijedou,“ vypráví svoje poznatky. I když sám děti
nemá, výchova mladé generace mu leží na srdci. „Knížku o
vodnících jsem napsal, abych v dětech probudil zvědavost a zájem,
aby se chtěly na ta místa tady v okolí Hodonína podívat,“
vysvětluje. „Všude se dá dojet na kole.“ V Hodoníně žije
Alois Sikora od roku 1968 a okolí města má prochozené. Součástí
knihy je dokonce mapka s vyznačením výskytu konkrétního
vodníka. Těch je více než dvacet, každý má své jméno - jako
třeba Krkoun z Lužáku, Šantala z Lavoru, Drmola z močálu -
každý vypadá jinak, společná je jim jen ta zelená barva, která
k vodníkovi prostě patří.
 |
| Knihu napsal a ilustroval A. Sikora. |
Alois Sikora pracoval dlouhá léta jako pedagog a vychovatel, na stavebním učilišti v Hodoníně vedl výtvarný a řezbářský kroužek. Hlavním těžištěm jeho tvorby je olejomalba, ale maluje například i na kameny a vytváří tak originální těžítka, nebo vyřezává figury ze dřeva. Na internetové Wikipedii se dočteme, že „autor vkládá do svých děl během tvorby pozitivní energii, která z nich po jejich dokončení následně vyzařuje. Divákovi pak dává možnost zastavit se v prostoru a čase. Chce ho v této hektické době uklidnit.“
Sikora
vystudoval střední pedagogickou školu obor vychovatelství a
výtvarná výchova. Dále se kumštu, jak říká, věnoval jako
samouk. Výhodou tohoto přístupu je podle něj to, že se člověk
nemusí dlouhé roky oprošťovat od naučeného a složitě se
propracovávat k vlastnímu stylu. Sám maluje tak, jak se mu to líbí
a nenechává si do toho mluvit... Celý život tvoří. Už na
vojně maloval na hedvábné padáčky ze světlic a kamarádi vojáci
tyto originální dárky pak posílali svým děvčatům...
Dlouhé roky psal do šuplíku
Alois
Sikora ilustroval patnáct knih poezie pro pražská nakladatelství.
Od mládí také verše píše. Jeho první básnická sbírka z
kraje sedmdesátých let se jmenovala Procitání rozkošného
blázna. Dlouhé roky psal ale především do šuplíku. Založením
je spíše individualista, trvalejším členem uměleckých spolků
se nestal. „Houfují se vrabci, orel létá sám…,“ glosuje.
V
loňském roce na jeho výstavu v zámečku Masarykova muzea přišlo
1 100 návštěvníků. „Byli to lidé nejen z Hodonína, ale
častěji z Brna, Olomouce nebo Ostravy,“ dodává umělec.
Vystavoval také třeba v Rakousku, ve Francii nebo na Slovensku.
Jeho obrazy se dostaly do řady zemí, do Německa, do Švédska,
Chorvatska, Francie či Anglie.
 |
| Obrázky Aloise Sikory vyzařují pozitivní energii. |
Do
svého ateliéru, který má jenom pár kroků od bytu, chodí
prakticky každý den. Dodržuje pravidelný režim, do něhož patří
i každodenní dvoukilometrová procházka. Pohyb považuje
pětasedmdesátiletý Alois Sikora za velmi důležitý.
Malíř
vyrostl v malé vesničce na Znojemsku a jako malý chodil pást
dobytek, tenkrát to bylo ještě běžné. Tehdy se začal utvářet
jeho vztah k přírodě, která ho zajímala po všech stránkách.
Nejenže kreslil,co viděl, ale znal také například jména všech
ptáků. „Krávu, koně… nebo třeba vlaštovku namaluji dodnes
bez jakékoliv předlohy,“ přibližuje výtvarník. Nyní se žije
zcela jinak a mládež je tak podle něj o mnohé ochuzena. Těší
ho a povzbuzuje, že na své knihy pro děti zažívá dobré ohlasy,
dostaly se i do škol, děti je skutečně čtou a po vodnících
„pátrají“…
Verše
Aloise Sikory ze sbírky Krásnění (r.2004)
 |
| Obrázek s názvem Svatební noc. |
Ozvěna
času
Dolétal.
Chytil
se
motýlek
zpožděný.
V
křídlech mu vibruje
kmitočet
času.
Hrajeme
hru:
na
slunce
mrak
déšť.
Chytáme
jedno nebe
moře
slovo.
Žádné komentáře:
Okomentovat