Pozvání na Cestu Andrey Kutálkové

Andrea Kutálková u svého oblíbeného obrazu s názvem Svoboda.

Dubňany - Vyjádření vlastních pocitů prostřednictvím obrazů a básní se stalo součástí cesty z nemoci Andrey Kutálkové. Onemocněla psychicky před třemi lety, ale nedala se svou nemocí „převálcovat“. Pomoc našla v Sociálně-psychiatrickém centru - Fénix v Kyjově.

„Do centra jsem začala chodit kvůli tréninku krátkodobé paměti a později jsem zde našla i práci. Absolvovala jsem odborný kurz a v současné době tu působím jako pracovník v sociálních službách. Pomáhám lidem s podobnými problémy, kterými jsem sama prošla, a v hloubi duše cítím, že toto je má cesta… postavit se za tyto lidi, ukázat jim, že to jde, podporovat je, aby se nevzdávali. Chtěla bych moc poděkovat pracovníkům centra za jejich všestrannou podporu,“ řekla Andrea Kutálková.

Autorka u obrazu, který nazvala Dvojí tvář (vpravo).

Své obrazy vystavuje v Kulturním a informačním centru v Dubňanech. „Nejdříve jsem začala tužkou a pastelkami, potom jsem používala temperové barvy a tuš a v poslední době jsem se dopracovala k olejomalbě,“ popsala vývoj své techniky autorka, jejíž první výtvarné pokusy se datují do roku 2006. V současné době se v malbě zdokonaluje v individuální výuce v Kyjově. Nemoc se u ní naplno projevila před třemi lety. „Malování mně hodně pomáhá, umožňuje mi vyjádřit své pocity, prožívání i přání. V každém obrazu je kousek mne…, “ vyznává se Kutálková. Její oblíbenou prací je obraz, který pojmenovala Svoboda. Je inspirován prvním pobytem u moře - v Řecku. Součástí výstavy jsou i básnické texty autorky, ve kterých nechává čtenáře nahlédnout do svého vnitřního světa myšlenek a emocí. Svoji výstavu nazvala příznačně Cesta. Andrea Kutálková prezentovala své práce již dříve na výstavách pořádaných neziskovou organizací Fénix v Kyjově a také v kavárně v Dubňanech. 

Obraz s názvem Relax s delfíny – oblíbený motiv autorky.

Důležitým poselstvím výstavy Andrey Kutálkové je výzva podobně nemocným, aby opustili svoje „ulity“, těžké období zanechali za sebou a znovu nalezli odvahu a chuť žít. Aby se přijali takoví, jací jsou, dokázali ocenit svou jedinečnost, protože pak je šance, že je přijme i jejich okolí. „Stigma bolí a zažila jsem takových nepříjemných situací hodně,“ svěřuje se Andrea. „Když je někdo na vozíku, jeho handicap je všem zjevný, ale u duševně nemocných to není tak jednoznačné. Velice důležitá je podpora těch nejbližších,“ uzavírá dvaačtyřicetiletá žena, která si ale také velmi cení přátelství, kolegiality a žádnou pozitivní drobnost všedního dne nebere jako samozřejmost.

Výstavu je možné zhlédnout do konce června.

Na vernisáži Andreu Kutálkovou podpořili její blízcí, přátelé i kolegové.

(Článek vyšel v Novém Slovácku.)