pondělí 14. listopadu 2016

Či sú hody? Naše...



Hody patří k tradičním svátkům, hlavně na Moravě.  Hody se tu  slaví jako dny hojnosti, veselí a blahobytu, ale také jako křesťanský svátek. 

Martinské hody  v Kyjově jsou zasvěceny sv. Martinovi. Tomuto patronu byla původně zasvěcena celá farnost,  jak tomu napovídá i název starobylé kaple nad muzeem, který zněl Kostel sv. Martina. Za Josefínských reforem (1780-1790) byl  ale kostel odsvěcen a sloužil jako vojenské skladiště. Farním kostelem se stal bývalý kapucínský kostel Nanebevzetí Panny Marie a svatého Cyrila a Metoděje na hlavním kyjovském náměstí.
 A kdy došlo k přejmenování objektu? Už v roce 1833. Kostel sv. Martina několikrát vyhořel, naposledy v roce 1807.  Ze zbylého materiálu byla v letech 1831–1832 na jeho místě postavena hřbitovní kaple. Na svátek sv. Josefa, 19. března 1833, byla kaple vysvěcena.  

Kaple sv. Josefa, původně sv. Martina
Kaple sv. Josefa dělníka ale  přesto v povědomí mnohých Kyjovjáků zůstává jako kaple sv. Martina. Co vlastně o sv. Martinovi víme?  Známé jsou obrazy a vitráže (třeba v kyjovském kostele na náměstí), kterak sv. Martin, coby mladý  urostlý a sličný voják na koni, rozsekává mečem svůj červený důstojnický plášť a část  podává  polonahému  chudákovi před městskou branou, aby se zahřál. Legenda říká, že sv. Martin měl nato sen, ve kterém se mu zjevil Ježíš obklopen anděli a světci a zahalen do oné poloviny pláště jim říkal, že mu Martin daroval plášť, ačkoli ještě není pokřtěný. 

Martin (316 či 317 - 397) se poprvé setkal s křesťanstvím při studiích ve svých deseti letech a nechal se zapsat mezi katechumeny, kteří byli vyučováni ve víře a připravovali se na křest.  Pak na přání otce, vysloužilého římského vojáka,  vstoupil do legie. Po příhodě s pláštěm se nechal pokřtít. Podrobnosti ze života sv. Martina známe díky zprávě, kterou zanechal jeho současník, historik Sulpicius Severus (362-420).
Když Martin v legii odsloužil určitý počet let, z armády odešel a začal žít jako poustevník, nejdříve na severoitalském ostrůvku, potom v Galii - na území dnešní Francie. Ještě předtím ale odmítl vzít do ruky zbraň a  vyrazil do boje v přední linii jenom s křížem v ruce. Barbaři k velkému překvapení všech nezaútočili, ale vyslali vyjednavače nabízející mír. To se považovalo za první ze zázraků, které sv. Martin vykonal. 

Martin působil jako misionář mezi venkovany. Dosud se evangelizovalo spíše ve městech. Chtěl žít poustevnickým způsobem života, to mu ale nebylo dopřáno. Brzy se kolem něj shromáždili mladí muži se zájmem o mnišský život, a tak vznikla v Galii první klášterní komunita. Martin byl vysvěcen na kněze. Když ho později  lidé podle tehdejší tradice chtěli zvolit za svého biskupa, odmítl to a prý se schoval mezi husy, které ho ale svým kejháním prozradily. Proto se husa dostala mezi jeho atributy i do tradičních svatomartinských pokrmů.
Krojovaní u vchodu kostela před nedělní slavnostní hodovou mší. "Kroj vyjadřáje radost a slávu," řekl děkan V. Mrázek
 Biskupem se nakonec přece jen stal. Uvádí se, že  4. 7. 371 byl vysvěcen za biskupa Tours.  Z tohoto města se vydával na misijní cesty po Francii.  I přes vysokou církevní pozici žil Martin svůj život skromně, až asketicky.  Kromě legend a vyprávění o jeho zázracích (uzdravování nemocných, odvracení pohrom, zázraky se zvířaty) po celé zemi najdeme spoustu měst, vesnic a kostelů, které jsou pojmenovány po něm. Přesněji, svatému Martinovi je zasvěceno asi přes 4,5 tisíce kostelů a kaplí po celém světě. Martin zemřel 8. listopadu r.397 a 11. listopadu se v Tours konal jeho slavný pohřeb za velké účasti lidu.  Za svatého byl prohlášen už v roce 1228.
                                                                   
                                       




                                                                                           Zdroj: KT a Wikipedie,  Foto: Marie Budíková

Žádné komentáře:

Okomentovat