Je třeba změnit pohled na náboženství, říká novokněz Filip Hochman

Novokněz Filip Hochman pochází z Kyjova.                 

Kyjov - Když byl malý, chtěl řídit kamion. Na střední škole, Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži, ho bavila matematika a prožíval svoji lásku. Ve studiu pokračoval na stavební fakultě VUT. Studium ho zajímalo. „Bydlel jsem u Augustiniánů na Starém Brně na Mendlově náměstí, tam jsem chodil na mše, ministroval jsem. V této době jsem začal vnímat povolání k duchovnímu stavu,“ popisuje s tím, že oba jeho spolubydlící na gymnáziu se vydali na kněžskou dráhu, takže pro něj tato myšlenka nebyla úplně nová. Jak říká, je introvert, takže nejdřív si to vyřešil sám v sobě. Po poradě se svým duchovním doprovázejícím ve třetím ročníku studium ukončil a nastoupil do Teologického konviktu v Olomouci. Bylo mu dvaadvacet let. Rodiče po prvotním překvapení jeho rozhodnutí přijali a podpořili ho. Všichni studenti teologické fakulty to štěstí podle jeho zkušeností ale neměli. Filip vyrostl v rodině praktikujících katolíků a sám od pěti let ministroval. Od života prý nečeká nic, je otevřený tomu, co přijde. Má rád sport, hory, turistiku, je mu dobře s mladými lidmi a potřebuje i samotu. Jednou při prázdninovém putování z dálky zahlédl nejvyšší vrchol Alp a Evropy Mont Blanc. „Tak tu horu bych zdolal rád,“ zasní se na okamžik.

Devětadvacetiletý Filip Hochman z Kyjova přijal kněžské svěcení z rukou arcibiskupa Jana Graubnera v sobotu 26. června v Olomouci a v pondělí 5. července se v Kyjově konala takzvaná Primice – první mše, kterou novokněz slouží ve své farnosti, ze které vyšel. V Kyjově se tato slavnost uskutečnila naposledy před 29 lety. Od té doby další kněz z kyjovské farnosti nevzešel, což napovídá o významu takové události. Slavnostní mše za početné účasti kněží, družiček i krojovaných se tentokrát konala přímo na náměstí a setkala se s kladnou odezvou, nejenom u věřících. A jak ji prožíval novokněz Filip Hochman? „Byl jsem klidný, jenom v jednom okamžiku jsem podlehl dojetí,“odpovídá mladý kněz, který přiznává, že jinak je spíše trémista. 

 

Po primiční mši ve společenství kněží.

 

Týden na to, po nedělních mších, uděloval místním farníkům novokněžské požehnání, kterému věřící připisují zvláštní význam. Tradičně se rozdávají i takzvané „primiční obrázky“, na jejichž zadní straně bývá krátký text. „Buďte veselí, ale nehřešte!“, citát sv. Filipa Neri zdobil jeden z nich. „Sv. Filip Neri je můj oblíbený světec, zvolil jsem si ho jako patrona už při biřmování, je to můj vzor,“ přibližuje novokněz. „Byl to laskavý, radostný člověk, který měl rád mladé lidi. Už za jeho života se mu říkalo Veselý svatý a je také příznačně patronem humoristů,“ vypráví o světci, se kterým se v 16. století radil i papež.

„V dnešní době je třeba změnit pohled na náboženství,“ upozorňuje páter Filip. „Na mši se chodí z povinnosti nebo ze zvyku, musí se dodržovat desatero… a často nám uniká ta podstata, důvod a příčina toho všeho… a tou je samotný Bůh. Bůh člověku něco připravil, ale my jsme tak zahlceni všemi podněty zvenčí, že to nevnímáme. Doba je strašně rychlá. Lidé nechtějí přemýšlet o tom, co bude za pět let… tím spíše o konci a smyslu svého života. Dostali jsme rozum a svobodnou vůli k tomu, abychom je používali. Dnešní člověk ale dává přednost zábavě před skutečnou radostí,“ míní novokněz.

I když na jazyky podle svých slov moc není, na teologické fakultě ho bavila řečtina, a to díky skvělé vyučující, která uměla přiblížit dějinné pozadí a společenské zvyklosti historických událostí. Zajímala ho i dogmatická teologie, která vychází z logiky. „Například modlitba Věřím v Boha je takovým dogmatickým souhrnem toho, v co jako křesťané věříme,“ vysvětluje. „ V minulosti se lidé od pravé víry různě odchylovali, proto bylo třeba základní články víry jasně definovat.“

V četbě si oblíbil historické romány z církevního prostředí autorky Maria Calasanz Zieschevé, řádové sestry. V poslední době se často se vrací k publikaci Kněží pro třetí tisíciletí od amerického kardinála Timothy Dolana, kde čerpá inspiraci pro svou nadcházející kněžskou službu. „V pátém ročníků jsme měli předmět o svátosti smíření, vyzkoušeli jsme si nanečisto zpověď i kázání,“ podotýká. V diplomové práci se zabýval srovnáváním církevních dokumentů Amoris laetitia papeže Františka a Jana Pavla II. Familiaris consortio, oba spisy pojednávají o manželství a rodině. „Je třeba držet ideál, který tkví v tom, že manželství je svazkem muže a ženy na celý život. Ale zároveň je nutné pastoračně přistupovat ke každému v jeho konkrétní situaci a nikoho nevylučovat, neodsuzovat,“ formuluje církevní postoj k problematice mladý kněz.

První působiště Filipa Hochmana je ve farnosti Rajnochovice nedaleko Hostýna, kde byl ustanoven kaplanem. V Rajnochovicích je i diecézní centrum pro mládež, takže se sem sjíždějí mladí z různých farností, pořádají se zde tábory, víkendová setkání, brigády a třeba i oslava Silvestra. „Jsem rád s mladými. Rozhodně se nebojím, že budu sám,“ usmívá se kaplan. „Okolí Hostýnských vrchů je krásné, mám rád přírodu, takže bude kam vyrazit,“ těší se mladý kněz. „Člověk může žít s Bohem šťastný život...“

Mgr. Filip Hochman 

Narodil se 28. ledna 1992 v Kyjově. Má tři bratry. V roce 2014 nastoupil do Teologického konviktu v Olomouci. Po roce formace postoupil do kněžského semináře a začal studovat Cyrilometodějskou teologickou fakultu v Olomouci. Ve čtvrtém ročníku využil možnosti ročního studia v Římě. 11. července 2020 mu bylo uděleno jáhenské svěcení. Jáhenskou službu vykonával v roce 2020 - 2021 na Arcibiskupském gymnáziu v Kroměříži. 26. července 2021 byl vysvěcen na kněze. Působí jako kaplan ve farnosti Rajnochovice.