Fotografie jako srdeční záležitost...

Srdíčko s fotografií jako vstupenka.

Vřesovice - „SRDCE PRO BABIČKU A DĚDU" je název výstavy amatérských fotografií, kterou připravila pro své spoluobčany Zuzana Dohňanská. Nepovažuje se za fotografku, ale je obdivovatelkou fotografie a sama zachycuje vše, co je blízké jejímu naturelu. Oproti „kultu mládí“, který dominuje v naší společnosti,  se rozhodla ztvárnit jeho protipól.

Na svých fotografiích zachycuje především život starších obyvatel vesnice. Jejich tváře modelované prožitým životem považuje za zajímavé a krásné. Zuzana Dohňanská (nar. 1961) pochází ze Slovenska, ale jak říká, Morava jí přirostla k srdci. Ve Vřesovicích žije několik let. Díky tomu, že pracovala na zdejší poště, poznávala místní lidi. Potkávala tu především starší obyvatele obce.

Zuzana Dohňanská. Foto archiv autorky.

Myšlenku zachytit  obraz starší generace v sobě nosila delší dobu. Inspirací jí byl i polský fotograf Lech Iwińsky, který mapuje život ve vesničkách na severní straně Tater, kde se zastavil čas hluboko v minulém století.    
Vznikly první fotografie. Od začátku ale bylo zřejmé, že životní styl v současné vesnici na jihu Moravy je vzdálený hospodaření starých  sedláků a jejích tvrdému životu, i když střípky minulosti se tu najít ještě dají. Místem fotografování babiček a jejich protějšků se staly především zahrady. Autorka hledala zákoutí, které by nejvíce připomínaly zašlé časy, pořídila i momentky z kapličky, obchodu, hospody nebo ulice. „Focení jsem měla většinou domluvené předem, ale především z neohlášených návštěv  vznikaly nejhezčí záběry,“ usmívá se Dohňanská.

 

Příkladem je fotografie babičky Pfeffrové, která na jaře slavila devadesáté narozeniny. „Focení proběhlo v rozkvetlé zahradě, babička ve sváteční halence, s upravenými vlasy a dokonalým úsměvem vypadala hezky, jenom nezapadala do scénáře připravované výstavy,“ přibližuje Zuzana Dohňanská. „O několik dnů později při západu slunce  vznikla však  její nejhezčí fotografie, která jako velkoformátová dominuje celé výstavě. Stařenka procházela zahradou s hůlkou v ruce, ve druhé ruce konvička a malá motyčka, a s úsměvem, který zůstane navždy v srdcích těch, kteří ji měli rádi. Několik týdnů nato tady svojí životní pouť skončila.“

Dominantou výstavy je velkoformátový portrét devadesátileté babičky Pfeffrové.

 Na výstavě je celkem 160 převážně černobílých fotografií a více než 70 portrétovaných. „Zvažovala jsem, zda se přiklonit ke stránce umělecké, nebo vybrat fotografie, které budou líbivé a udělají radost. Při dostatku času nebyl problém pořídit desítky záběrů, takže vybírat bylo z čeho. Zvolila jsem druhou variantu a vybrala to nejhezčí, co z daného focení vzešlo,“ uvádí Zuzana Dohňanská.

Na vernisáž přišlo více jak šedesát lidí. Tak velký zájem i ocenění návštěvníků autorka nečekala. Za focením a zpracováním fotek jsou desítky hodin práce, ale jak Zuzana Dohňanská podotýká, mnohému  se při tom naučila. Dobrá fotografie znamená nejen zvládnout technické možnosti zrcadlovky, ale i kvalitní programy, ve kterých se fotografie upravují. Proto jejím cílem do budoucna je posunout své fotografování na profesionálnější rovinu.

 

Lidé na výstavu přicházejí a poznávají své sousedy. „Je to moc pěkné a musíme ocenit, že se do toho paní Dohňanská pustila… všechna čest,“ shrnula své dojmy paní Zuzana Havelková, která si přišla fotografie prohlédnut i se svým manželem. Zuzana Dohňanská je oba zvěčnila na půvabné společné fotografii. Jako vstupenku obdrželi příchozí srdíčko z kartonu se svou fotografií a po skončení výstavy si zájemci fotografie mohou koupit a získat tak památku pro sebe i své blízké. 

 

Jde o první výstavu Zuzany Dohňanské, která má radost, že - byť na amatérské úrovni - potěšila mnohé návštěvníky expozice. 

 Výstava fotografií bude v Komunitním centru na Palatě otevřena ještě v sobotu 24. listopadu od 13 do 16 hodin. Po domluvě je možné si fotografie prohlédnout do tohoto data i mimo uvedenou dobu.