Kyjov
- Rok a půl pracovala v Indonésii. Mobilní telefony a internet
jsou tam levnější a dostupnější než u nás a lidé jsou těmito
technologiemi často naprosto pohlceni. Také ona pod tlakem okolí
začala více používat Facebook, Instagram a další aplikace.
Zakrátko si však uvědomila, že tudy cesta nevede… a rozhodla se
jít proti proudu. Právě v Jakartě vznikl projekt Replug me,
který se věnuje dopadům působení sociálních sítí a mobilních
technologií na naše životy.
Karolína Presová, lektorka přednášky DigiLife v kyjovské Pražírně. |
Autorka
projektu Replug me šestadvacetiletá Karolína Presová pochází z
Vracova. Po absolvování kyjovského gymnázia vystudovala na
Masarykově univerzitě sociologii a žurnalistiku. Nějakou dobu
pracovala v Českém rozhlasu Brno. Pak odjela do Indonésie.
„Jakarta je betonová džungle,“ popisuje na svých internetových
stránkách. Právě v hlavním a největším městě Indonésie
začala pořádat workshopy, ve kterých poukazuje na to, jak
sociální sítě a mobilní technologie ovlivňují život člověka.
Po návratu do Česka přenesla projekt i do našich podmínek, kde
sice problém není tak markantní, přesto existuje. První
komornější a prakticky zaměřené workshopy pořádala v Brně,
ale rozhodla se také pro přednášky, kde by informace o vlivu
sociálních sítí a technologií předala více lidem. Jednu z
prvních přednášek pro širokou veřejnost měla v Praze, další
uspořádala v kavárně Pražírna v Kyjově.
„Asie
je posedlá sociálními sítěmi. Jít na záchod s mobilem je tu
naprosto normální. Dokonce existuje speciální fóliový obal na
telefon, abyste ho mohli s sebou vzít i do sprchy,“ popsala svoje
zkušenosti Karolína Presová. Další asijskou „vychytávkou“
je například semafor na úrovni chodníku, protože lidé mají
hlavy stále skloněné, jak ťukají něco do svých mobilních
telefonů. Pracovní kolektiv také utrpěl vlivem těchto moderních
technologií. „Nedívali jsme se na sebe, nemluvili jsme spolu, o
nějaké empatii a pochopení nemohlo být řeči,“ dělí se o své
zážitky Presová s tím, že to bylo i na úkor kvality práce a
řešení pracovních zadání.
„Pokud
si chcete užít přítomnost druhého a dosáhnout hlubší úrovně
důvěrnosti v rozhovoru, rozhodně mobil schovejte,“ nabádá své
posluchače lektorka. „V opačném případě se váš protějšek
totiž bude cítit podvědomě ohrožen, mobil může kdykoli
zazvonit a vy mu dáte přednost před člověkem, který se vám
snaží něco důležitého říct,“ vysvětluje a dodává, že
určitě není sama, kdo tuto nepříjemnou situaci zažil.
Upozornila také na to, že teenageři často nosí mobil jako
plyšového medvídka. Nestrčí ho do tašky, ale poponáší ho v
ruce a jeho obsah jim dodává pocit bezpečí a je zdrojem
příjemných pocitů. Ukazuje se, že asi jedna třetina dětí
raději píše než mluví a „off line konverzace“ tváří v
tvář je pro ně těžká. („Nemůžeš nic smazat, změnit…“
argumentují.)
V
Asii ale Karolína Presová byla svědkem situací, že děti trpěly
tím, že jejich matky jsou samy pohlceny online světem a dětem se
„nemají čas“ věnovat. Na workshopech se setkávala s projevy
závislosti, kdy po čtvrthodině účastníci znervózněli,
nastoupil třes… a museli se na chvíli vzdálit se svým
telefonem. Není zde nic výjimečného být on line 24 hodin denně.
Setkává se i s tím, že se lidé v noci budí, aby zkontrolovali
změny na sociálních sítích.
„Realita
a kyber-realita jsou dva světy,“ zdůraznila Karolína s tím, že
vytvářet kyber - realitu vyžaduje od nás také práci, energii a
čas, i když se to prezentuje jako zábava. „Mnozí žijí doslova
dvojí život,“ upozornila lektorka, „jinak se prezentují na
Face-booku nebo Instagramu a úplně jinak ve skutečnosti
prožívají.“
Žít
zcela „offline“ dnes není prakticky
možné a není to ani nutné či žádoucí. Určité výhody a nové
možnosti moderní komunikační technologie přinášejí. Jde o to,
vymezit jim místo a čas v našich životech. „Bylo zjištěno,
že ten, kdo stráví na internetu a sociálních
sítích víc jak pět hodin denně, je více náchylný k
depresi. Optimální čas pro Face-book byl vypočítán
na 22 minut denně. Podobně na Instagramu byste neměli být
déle jak 26 minut,” říká Karolína
Presová.
Lektorka
připojila ještě některá další konkrétní doporučení.
Například „nespat s mobilem“ v jedné místnosti a pořídit si
klasický budíček, používat digitální foťák místo telefonu,
aby odpadlo pokušení fotku rozesílat známým a dělat si místo
toho například zápisky do diáře. Vrátit se k obyčejnému
tlačítkovému telefonu. (Zdá se, že mnozí z dříve narozených
a konzervativních jedinců se vlastně mimoděk chovají k moderním
komunikačním technologiím velmi prozíravě :-) Karolína
Presová dělá workshopy také pro
rodiče, kteří mají často problém držet s dětmi co se týče
nových komunikačních technologií krok. Více na
https://www.replug.me/
Žádné komentáře:
Okomentovat