Červená středa jako připomínka pronásledovaných

Hořící svíce v červených obalech se staly symboly utrpení pronásledovaných křesťanů po celém světě.

 Ve středu 24. listopadu je zapalovali věřící u misijního kříže před kostelem na náměstí v Kyjově už čtvrtým rokem. Solidaritu s lidmi pronásledovanými kvůli svému náboženskému přesvědčení vyjádřili i na dalších místech regionu a celé země. Starší generace mají dosud v živé paměti útlak a šikanu komunistických úřadů, které zažívaly pro svou víru v naší zemi v době totality.

Oblíbenou cyklostezku propojili s Boršovem

Od začátku listopadu slouží nová část stezky pro cyklisty, která propojila místní část Kyjova Boršov s frekventovanou cyklostezkou z Kyjova-Nětčic do Bohuslavic. Úsek s asfaltovým povrchem je dlouhý více než 700 metrů.

Jak informoval mluvčí města Kyjova Filip Zdražil, náklady na vybudování nové cesty činily asi 4 miliony korun. Stavba byla spolufinancována Evropským fondem pro regionální rozvoj ve výši více než 3 miliony korun. Zbývající částku město uhradilo ze svého rozpočtu. 

 Na začátku cyklistické cesty z Boršova je vybudováno dřevěné zastřešené posezení k odpočinku. Nová trasa je využívána k procházkám, kondičnímu běhu a samozřejmě k cyklistice. Rodiče malých dětí získali prostor, na kterém mohou své ratolesti bezpečně učit nejenom jízdě na kole, ale také na odrážedlech, trojkolkách, koloběžkách a podobných „dopravních prostředcích“. Oficiální veřejnou kolaudaci cyklostezky město plánuje na jaro příštího roku. Bude spojena nejen s občerstvením a doprovodným kulturním programem, ale také s dětskými závody.

 

Strom lásky vysadila nejen na manželovu památku

Kyjov – Zasadit strom na něčí počest se v posledních letech stalo oblíbeným a všeobecně prospěšným gestem. Kyjovská Alej života kolem cyklostezky z Nětčic do Bohuslavic se v listopadu rozrostla o 26 nových javorů. Již tradičně je vysadili rodiče dětí, které se narodily v letošním roce. Stromořadí nyní tvoří asi 150 dřevin. Výsadbu podpořil grantový program Škoda Stromky.

Podzimní výsadba Aleje života. (Foto: archiv L. Kryštofové.)

Silný příběh se váže ke Stromu lásky, který při podzimní výsadbě do aleje přibyl. Tento javor s červenými listy vysadila Lenka Kryštofová z Prahy na památku svého zesnulého manžela, ale i pro všechny, kteří milují nebo milovali. Její muž Antonín Jiří Kryštof byl těžce postižený, avšak svůj úděl nesl statečně.

„Myšlenka na výsadbu Stromu lásky mne napadla, když mne obklopoval smutek ze ztráty milovaného manžela Toníčka, který celý svůj život rozdával lidem dobro, lásku a naději. Ráda bych Toníčkovo poselství šířila dál a projekt Stromů lásky se stal vyjádřením této myšlenky," uvedla Lenka Kryštofová. Dosud vysadila třináct Stromů lásky v jedenácti městech republiky, v Praze, Brně, Vyškově, Karlových Varech, Plzni, Kutné Hoře, v Litoměřicích a dalších místech.

Paní Lenka vydala také knížku Krása života, kde jsou originální kresby Antonína Jiřího Kryštofa doplněny jeho krátkými úvahami na téma štěstí, naděje, lásky a Boha. „Myšlenky mají tu výhodu, že je můžete číst mnohokrát, a někdy vás může oslovit jiný význam pro porozumění, smysl textu dosud skrytý. Toníček miloval krásu jednoduchého života, rád se smál, ve své podstatě byl nesmírně pokorným a skromným člověkem," vzpomíná paní Lenka.

Antonín Jiří Kryštof ke své tvorbě v roce 2014 pro Rakovnický deník řekl: „Myšlenky, které píši, mně samy přicházejí. Buď je píši sám, nebo je diktuji, což je vzhledem k mému onemocnění častější. Ale nestěžuji si. Pro někoho jsou to myšlenky jednoduché, ale poučné. Já jsem rád, že jim lidé rozumí a nacházejí v nich životní inspiraci stejně jako v mých kresbách."

Antonín vždycky maloval rád a když vážně onemocněl, nacházel ve výtvarné tvorbě smysl svého života. „Snažím se jedním tahem nebo několika tahy vyjádřit to, co cítím nebo vidím ve své fantazii. Ke své práci mám klid a pokoj v duši. Mám rád ticho a klid. To je můj svět, ve kterém mohu dát najevo formou kreseb a myšlenek celý svůj život. Pro mne je to takový pocit uspokojení, když někdo mým myšlenkám nebo kresbám porozumí," řekl před lety pro regionální tisk. Citujme alespoň jeden moudrý postřeh autora: „Přát dobro a pomáhat dobru může každý. A to je to nejkrásnější na světě." 

„Jsem nesmírně potěšena, že Strom lásky je součástí nádherné aleje, která poroste s narozenými dětmi. Líbí se mi představa, že sem tyto děti mohou v budoucnu přijít se svými láskami…" řekla Lenka Kryštofová, která je odhodlaná ve výsadbě Stromů lásky i vydávání publikací s tvorbou svého manžela pokračovat.

 

Stejná jména, různé malby

Zdeněk Poláček

Jan Poláček

 

Kyjov – Shodná příjmení, takřka stejný věk i adresa bydliště mohou být matoucí, příbuzní však nejsou. A každý z nich maluje jinak. Jan Poláček a Zdeněk Poláček, dva amatérští výtvarníci, vystavují své olejomalby v Galerii Doma.

Jan i Zdeněk vyrostli na stejném sídlišti v Kyjově, dokonce v jednom činžovním domě a bydlí tam dosud. Znají se tedy od dětství. Jan Poláček (nar. 1964) se kresbou a malbou zabývá od mládí, výtvarná činnost ho baví a tvořivý proces mu přináší uvolnění a radost. Zdeněk (nar. 1966) nakreslil svůj první obraz v roce 2008. Zkušenější Jan mu v začátcích pomáhal, radil mu, jak se napíná plátno a v dalších základních věcech. Oba jsou samouci, žádnou výtvarnou školu či dílnu neabsolvovali.

Rozměrné obrazy Jana Poláčka osloví diváka svou barevností i náměty, dokonale zvládnutou technikou figurativní kresby. Dosud vystavoval jenom zřídka, v devadesátých letech ve výstavních prostorách kyjovského domu kultury a později v baru Soho. V Galerii Doma prezentuje své obrazy za posledních patnáct dvacet let, nejstarší je obraz Poslední večeře, z devadesátých let. Měl rád malíře, grafika, ilustrátora a spisovatele Josefa Váchala, v mládí vstřebával různé vlivy, vyrůstal na surrealismu a dadaismu. Jeho malby jsou realistické, v živých zářivých barvách. „Abstrakce je výsledkem dlouhého hledání v čase, možná se k ní jednou dostanu. Já myslím, že abstrakce je krásné věc...“ poznamenává malíř Jan Poláček. 

Obraz Jana Poláčka Muži ve stínu pouště.

Zdeněk Poláček představil své olejomalby na plátně, ale především na pletených rohožích, které si sám vyrábí. Pěstuje si i surovinu, technické konopí, pro které musí mít speciální povolení. K přírodě má blízko a vidí jako omyl, že se lidé přestěhovali do betonových měst. Příroda je pro něj nevyčerpatelným zdrojem inspirace.

Zdeněk Poláček maluje na rohože vlastní výroby.

„Všechny moje obrazy mají reálný podklad, maluji, jak to vidím,“ říká, přesto jeho malby tíhnou k abstrakci. Má za sebou výstavu v Radniční galerii v Kyjově, v místní čajovně, v budově Městské knihovny Hodonín a také v galerii Vednevnoci v Hodoníně. Suterénní přednáškový sál veřejné knihovny v Kyjově zdobí jeho obraz kyjovské radnice, který namaloval podle dobové fotografie. Sám se dříve focením zabýval po vzoru svého otce, který měl v činžovním domě temnou komoru. Tedy v době, kdy focení ještě nebylo pro každého a fotograf musel mít to správné oko, aby neplýtval drahým filmem, i příslušné znalosti a zařízení na vyvolávání fotek.

Výstava přilákala pozornost a získala sympatie příchozích. „Je to výborné,“ hodnotil stručně pravidelný návštěvník vernisáží a sběratel umění Vlastik Janča z Kyjova. Obrazy si bude možné prohlédnout do 25. listopadu.

Terapie šokem v kyjovském muzeu

Pábitel Miloslav Inocenc Černý hraje na „Trůbafon“.

Provokaci a úsměv slibuje výstava Miloslava Inocence Černého s názvem Návrat idiota IV. 

Své koláže a trojrozměrné artefakty – nonsensy („ne-smysly“) představuje Černý veřejnosti od roku 2001, vždy s pětiletým odstupem. Letošní expozici si nadělil ke svému životnímu jubileu, sedmdesátým narozeninám. Duchem stále mladý pábitel, tedy člověk, který si rád domýšlí realitu, zkresluje ji, a hledá tak novost a krásu ve všednostech, si přezdívku Inocenc nechal před deseti lety při výměně občanského průkazu zapsat i do nového úředního dokladu. „Inocenc se jmenoval můj kmotr a z latiny to znamená čistý, nevinný,“ vysvětluje výtvarník a učitel hudby, obdařený i dalšími talenty.
„Nonsensy jsou technické věci, mám rád staré předměty, baví mě je přetvářet, a tak jim vdechnout nový život,“ přibližuje Černý. Pozornosti návštěvníků tak neujde zdařilý vláček vyrobený ze zrezivělé formy na tlačenku nebo vozítko, které vzniklo použitím staré formy na pečení. Takových, často prapodivných předmětů má ve své sbírce celou řadu a společně s uměleckým kovářem Jaroslavem Válkem a keramikem Vladimírem Grošem je vystavoval v putovní výstavě Nonsensů po celé republice. „S nimi jsem na jedné vlně,“ podotýká ke spoluautorům výstavy mystifikátor a pábitel Černý.

Jeho koláže, grafiky, olejomalby i texty boří náboženská, politická i sexuální tabu a vysmívají se korektnosti všeho druhu. Neušetří ani pohádky, klasiku J. Verna nebo lidové romány. „Moje koláže nemají umělecké ambice, jde mi o vtip. Proto je i nerad prodávám. Opakovaný vtip přestává být vtipem. Takže by neměl být denně na očích. Já je doma schovávám v šuplících a vytahuji je jen příležitostně,“ vysvětluje autor. Asi čtvrtinu objektů vystavuje vůbec poprvé, protože na předešlých výstavách pro ně nebylo dost prostoru.

Detail ikonické malby Michelangela Buonarrotiho Stvoření Adama po inovativním zásahu Černého.

Součástí výstavy je i videoprojekce několikaminutové pohádky O perníkové chaloupce. „Inovovaný“ text čte vypravěč Milan Lovec Bílovský a zvukový doprovod vzniká na „preparovaném“ klavíru, kdy je horní deska piana odklopena a jeho struny jsou podloženy gumovými hadičkami, železnými vruty a dalšími „chřestítky“. Na takto upravený klavír může společně hrát i více hudebníků. Ale zpět k textu pohádky: Jeníček a Mařenka šli do lesa na „malihuany“ a stará čarodějnice v perníkové chaloupce ukrývala varnu pervitinu. Ta byla policejními jednotkami odhalena, „tu starou blbaňu“ vzala „polycyjé“ do vazby a děti v pořádku dopravila zpět k rodičům. Takže i v této zmodernizované pohádce naštěstí vše dobře dopadlo.

Podle jedné definice je pábitel „člověk, který je navštíven inspirací a říká věty, o kterých rozumní lidé říkají, že jsou nerozumné, a dělá věci, které slušní lidé nedělají, ztrácí hranice mezi realitou a fantazií.“ Ne nadarmo se traduje, že je lepší raději jedenkrát vidět, než desetkrát slyšet. Pokud chcete osvěžit svou mysl nespoutanou hravostí a nečekanými, a někdy třeba až šokujícími významy  zajděte si na výstavu. Potrvá do 26. listopadu.

Nemocnice obhájila certifikát kvality a bezpečí

V uplynulých dnech byla Nemocnice Kyjov externě hodnocena ohledně kvality a bezpečí poskytovaných zdravotních služeb. „Audit hodnotil fungování nemocnice optikou několika kritérií: péče o pacienty, personální záležitosti, bezpečné prostředí pro pacienty i zaměstnance, řízení kvality,“ přiblížil mluvčí kyjovské nemocnice Filip Zdražil. Certifikát platí tři roky. Po uplynutí této doby musí nemocnice doložit, že systém nejen udržuje, ale úroveň nastavené kvality se v uvedených oblastech snaží průběžně zvyšovat. To se trvale daří, nemocnice poprvé obhájila certifikát v roce 2015.

„Opětné udělení akreditace prokazuje, že Nemocnice Kyjov poskytuje vysoce odbornou péči, prostřednictvím kvalifikovaného personálu a současně disponuje kvalitním přístrojovým vybavením,“ zhodnotil Zdražil. 

 

 

 

 

Zájem o očkování vzrostl

(Foto: facebook Nemocnice Kyjov )

Zatímco během října bylo v Nemocnici Kyjov testováno na covid 1 323 lidí, z toho PCR testy 905 osob, v měsíci listopadu zájem poklesl. Důvodem je zpoplatnění testů. Testy jsou od 1. listopadu hrazeny z veřejného zdravotního pojištění pouze osobám mladším 18 let, lidem očkovaným alespoň jednou dávkou vakcíny a také těm, kteří nemohou být očkovaní ze zdravotních důvodů. Pokud vás pošle na test lékař nebo hygienická stanice, test bude pro vás rovněž zdarma.

V případě, že se rozhodnete otestovat pouze pro vlastní potřebu bez další indikace, za provedení antigenního testu zaplatíte v současné době 201 korun, PCR test stojí 814 korun. Současně se zkrátila doba platnosti u obou testů. U AG testu je to 24 hodin, tedy jeden den, PCR test platí 72 hodin, tři dny. „Částku lze uhradit buď hotově na místě nebo kartou na pokladně v budově ředitelství,“ doplňuje mluvčí nemocnice Filip Zdražil. „Zájem o testování v posledních dnech mírně opadl, větší je zpravidla v pátek před víkendovými společenskými a kulturními akcemi. Nyní se provádí zhruba 50 až 70 antigenních testů za den a 30 až 110 PCR testů, zde záleží na tom, zda je krátký či dlouhý testovací den.“ Bližší informace k testování najdou zájemci na https://www.nemkyj.cz/odberove-misto.

Obavy z nové vlny covidu i placení testů vyvolaly zvýšený zájem o očkování. Zdravotníci nemocnice naočkují více než 200 lidí za den, z toho asi pětinu osob první dávkou. Oblibu si získala jednorázová vakcína pro neregistrované, vakcína od společnosti Johnson & Johnson. Lidem, kteří se předem registrovali prostřednictvím centrálního rezervačního systému, zdravotníci aplikují vakcínu Pfizer-BioNTech. Očkovat se je možné v Nemocnici Kyjov v úterky, středy a čtvrtky, v době od 7.15 do 15.30 hod.

K datu 10. 11. 2021 bylo v Nemocnici Kyjov hospitalizováno 21 covid pozitivních pacientů na standardních lůžkách a 4 osoby na ARO. S ohledem na tuto skutečnost a horšící se epidemiologickou situaci dochází v kyjovské nemocnici k omezení výkonu odkladné péče. Opatření se týká oddělení chirurgie, ortopedie a urologie. „Omlouváme se našim pacientům, kterých se omezení dotkne a třeba jim odsune plánovaný zákrok na pozdější termín,“ uvedlo vedení nemocnice na sociálních sítích. „Musíme zajistit dostatečný počet lůžek pro covid pozitivní pacienty, kteří přibývají bohužel nejen na standardním oddělení, ale i na lůžkách intenzívní a resuscitační péče.“ V podobné situaci je v současné době celá řada nemocnic po celé zemi.