Nová služba v regionu - HIPOREHABILITACE

Moravany – Rodinná stáj Anita vznikla v roce 2015, kdy koupili v Moravanech dům s přilehlým pozemkem. Ve výběhu se prochází klisna českého teplokrevníka, valach polského chladnokrevníka a dvě starokladrubské vranky. Stádečko doplňuje poník. 

Stáj patří Blance Pokorné z Kyjova, která pracuje jako vedoucí kyjovského muzea, a její dceři Kateřině, která v Moravanech se svou rodinou našla nový domov. „Koním se věnuji již od svých osmi let, začínala jsem v jezdeckém oddíle u Josefa Šanty v Kyjově. V devatenácti letech mi vyšlo spoření a za peníze jsem si pořídila svou první nezapomenutelnou kobylku Anitku... a tím to vše začalo,“ vypravuje Kateřina.  „Anitka už bohužel není s námi, po velkých komplikacích vzdala boj o život. Byla neuvěřitelně věrný koník, má největší životní kamarádka. Kůň má podobný naturel jako pes. Je to věrné zvíře, nezklame. Když s ním člověk pracuje, kůň se snaží vyhovět, já zase jemu… Je to takové souznění s něčím, co má víc jak pět set kilo,“ vyznává se pětatřicetiletá Kateřina.

Svou láskou k těmto ušlechtilým zvířatům nakazila i svou matku Blanku. Ta ve svých 41 letech poprvé sedla na koně a po malých krůčcích se naučila jezdeckému umění. „Mojí nezapomenutelnou učitelkou byla kobyla českého teplokrevníka Alena, ale brzy jsem začala toužit po vlastním koni,“ vzpomíná. V roce 2007 si pořídila hříbě starokladrubského koně, kterého pojmenovala Elatea. Postupně přibyli další.

Jejich koně mají klidnou povahu, a tak pro ně majitelky hledaly vhodné využití. Tři koně z jejich stádečka, starokladrubská klisna, chladnokrevný valach a poník, složili náročné zkoušky, aby s nimi mohli provozovat hiporehabilitaci. Hiporehabilitace je zastřešující název pro všechny aktivity a terapie, kdy se setkává speciálně připravený kůň a člověk se zdravotním handicapem. Díky tomu, že kůň má velice podobný pohybový stereotyp chůze jako člověk, centrální nervový systém pohybově znevýhodněného člověka je nucen zpracovávat vjemy a vysílat příkazy, které by za normálních okolností vysílal při lidské chůzi. Tak je možné docílit pokroků právě v rehabilitaci pohybu u dětí i dospělých. 

Specializační zkouška koní. Kůň se nesmí bát například deštníku.

„Vozili k nám asi pětiletou holčičku po mozkové obrně, která byla zcela nepohyblivá. Po několika lekcích začala zvedat hlavu,“ přibližuje význam nápravného cvičení Blanka Pokorná.„Klienty jistíme, přidržujeme za nohu, za záda, musíme dávat pozor. Koně jsou cvičení tak, aby se nelekali a zůstali klidní například i při hře s míčem, pokud by je míč trefil, aby strpěli i případné kopání od klientů. Kontakt s koněm působí opravdu terapeuticky. A to nejenom po stránce tělesné, ale pomáhá i psychicky. Docházel k nám například na doporučení psycholožky chlapeček, který měl problém se začlenit do kolektivu spolužáků a trpěl nízkým sebevědomím. Rychle si vytvořil ke koním vztah a byl opravdu šikovný. Hrál si s nimi, pomáhal se o ně starat. Pozvedlo ho to psychicky, že umí něco víc než ostatní. Když pak ukázal spolužákům fotku, jak stojí na hřbetu koně, získal si jejich respekt.“

Hodně zkušeností Blanka načerpala na hiporehabilitačním táboře, který pořádá středisko hiporehabilitace Epona Brno, kde pracují s klienty s nejrůznějším typem postižení, mentálním, psychickým i fyzickým. Letos se ho zúčastní už podruhé. Blanka i Kateřina jsou členkami České hiporehabilitační společnosti, která v současnosti sdružuje 57 hiporehabilitačních center v celé České republice.

Hiporehabilitace se doporučuje prakticky pro každý věk a řadu diagnóz. Ať už se jedná o dětskou mozkovou obrnu, asymetrické držení těla, děti s autismem nebo Downovým syndromem. Vhodná je pro děti nedonošené, s opožděným psychomotorickým vývojem nebo při poruchách učení, chování a socializace. Význam má u dospělých s diagnózou roztroušené sklerózy, u pacientů po mrtvici, po úrazech, s neurologickými diagnózami, s depresemi a podobně. Zdravotní pojišťovny tuto terapii bohužel zatím nehradí.