Malíř Alois Sikora připravuje další knížku

Hodonín - Ke kumštu měl vždycky blízko. Celý život kreslí, maluje, píše verše, povídky a v posledních letech i pohádky pro děti. Do ateliéru Aloise Sikory jsem se těšila, ale i tak jsem se bohužel na schůzku opozdila. Výtvarník mezitím z dlouhé chvíle nakreslil postavičku „hvězdné královny“... 

„Teď k tomu budu muset vymyslet pohádku,“ konstatuje malíř. „Jak Hvězdná královna pouští na nebe hvězdičky...“ Vždycky jsem si myslela, že nejdříve vzniká text a potom teprve ilustrace, ale pro malíře Sikoru jsou to „spojité nádoby“. Funguje to tak, i tak. Právě pracuje na své třetí knize pro děti. Dvě předcházející, Vodníci Hodonína a okolí a Vyprávěnky, vyšly v nákladech 1000 kusů a jsou k dostání například v Informačním centru města Hodonín. „Vyprávěnky jsou krátké pohádky na dobrou noc. Podle ohlasů je čtou rodiče, ale i samy děti,“ doplňuje autor.

V ateliéru malíře Aloise Sikory.

Jeho malířský ateliér je v blízkosti základní školy, a tak často vídá děti, jak chodí s hlavou skloněnou nad displejem mobilního telefonu. „Nebo rodiče vysadí dítě před školou a pak pro něj zase autem přijedou,“ vypráví svoje poznatky. I když sám děti nemá, výchova mladé generace mu leží na srdci. „Knížku o vodnících jsem napsal, abych v dětech probudil zvědavost a zájem, aby se chtěly na ta místa tady v okolí Hodonína podívat,“ vysvětluje. „Všude se dá dojet na kole.“ V Hodoníně žije Alois Sikora od roku 1968 a okolí města má prochozené. Součástí knihy je dokonce mapka s vyznačením výskytu konkrétního vodníka. Těch je více než dvacet, každý má své jméno - jako třeba Krkoun z Lužáku, Šantala z Lavoru, Drmola z močálu - každý vypadá jinak, společná je jim jen ta zelená barva, která k vodníkovi prostě patří.

Knihu napsal a ilustroval A. Sikora.

Alois Sikora pracoval dlouhá léta jako pedagog a vychovatel, na stavebním učilišti v Hodoníně vedl výtvarný a řezbářský kroužek. Hlavním těžištěm jeho tvorby je olejomalba, ale maluje například i na kameny a vytváří tak originální těžítka, nebo vyřezává figury ze dřeva. Na internetové Wikipedii se dočteme, že „autor vkládá do svých děl během tvorby pozitivní energii, která z nich po jejich dokončení následně vyzařuje. Divákovi pak dává možnost zastavit se v prostoru a čase. Chce ho v této hektické době uklidnit.“

Sikora vystudoval střední pedagogickou školu obor vychovatelství a výtvarná výchova. Dále se kumštu, jak říká, věnoval jako samouk. Výhodou tohoto přístupu je podle něj to, že se člověk nemusí dlouhé roky oprošťovat od naučeného a složitě se propracovávat k vlastnímu stylu. Sám maluje tak, jak se mu to líbí a nenechává si do toho mluvit... Celý život tvoří. Už na vojně maloval na hedvábné padáčky ze světlic a kamarádi vojáci tyto originální dárky pak posílali svým děvčatům...

Dlouhé roky psal do šuplíku

Alois Sikora ilustroval patnáct knih poezie pro pražská nakladatelství. Od mládí také verše píše. Jeho první básnická sbírka z kraje sedmdesátých let se jmenovala Procitání rozkošného blázna. Dlouhé roky psal ale především do šuplíku. Založením je spíše individualista, trvalejším členem uměleckých spolků se nestal. „Houfují se vrabci, orel létá sám…,“ glosuje.

V loňském roce na jeho výstavu v zámečku Masarykova muzea přišlo 1 100 návštěvníků. „Byli to lidé nejen z Hodonína, ale častěji z Brna, Olomouce nebo Ostravy,“ dodává umělec. Vystavoval také třeba v Rakousku, ve Francii nebo na Slovensku. Jeho obrazy se dostaly do řady zemí, do Německa, do Švédska, Chorvatska, Francie či Anglie. 

Obrázky Aloise Sikory vyzařují pozitivní energii.

 Do svého ateliéru, který má jenom pár kroků od bytu, chodí prakticky každý den. Dodržuje pravidelný režim, do něhož patří i každodenní dvoukilometrová procházka. Pohyb považuje pětasedmdesátiletý Alois Sikora za velmi důležitý.

Malíř vyrostl v malé vesničce na Znojemsku a jako malý chodil pást dobytek, tenkrát to bylo ještě běžné. Tehdy se začal utvářet jeho vztah k přírodě, která ho zajímala po všech stránkách. Nejenže kreslil,co viděl, ale znal také například jména všech ptáků. „Krávu, koně… nebo třeba vlaštovku namaluji dodnes bez jakékoliv předlohy,“ přibližuje výtvarník. Nyní se žije zcela jinak a mládež je tak podle něj o mnohé ochuzena. Těší ho a povzbuzuje, že na své knihy pro děti zažívá dobré ohlasy, dostaly se i do škol, děti je skutečně čtou a po vodnících „pátrají“…

   

Verše Aloise Sikory ze sbírky Krásnění (r.2004)

Obrázek s názvem Svatební noc.

Ozvěna času

Dolétal.

Chytil se

motýlek zpožděný.

V křídlech mu vibruje

kmitočet času.

Hrajeme hru:

na slunce

mrak

déšť.

Chytáme jedno nebe

moře slovo.

Žijeme.