Kyjov-Boršov
- Na Kyjovsku je už jediný. Ve své knihařské dílně pracuje na
strojích ze sedmdesátých let. I když pro tisk a knižní vazbu se
dnes využívají zcela jiné nové moderní technologie, u menších
zakázek se automatika nevyplácí. Jiří Půrek se tiskařskému
řemeslu věnuje celý život.
Půrek
je rodilý Kyjovják. V Brně se vyučil ve čtyřletém oboru na
knihtiskaře a v kyjovské tiskárně na náměstí pracoval až do
roku 1991. Později byl zaměstnán v soukromé tiskárně a od roku
1995 začal samostatně podnikat. Dílnu má v rodinném domku v
Boršově, místní části Kyjova, kde s rodinou žije.
I
když do reklamy neinvestuje, spolupracuje s okolními tiskárnami a
na internetu má jeho firmička své stránky. „Skončilo
knihařství na Veselsku, takže přijíždějí zákazníci i z
tohoto regionu,“ říká Půrek s tím, že zakázky přicházejí
i z Břeclavska a Brna. „Prostě se jim to vyplatí,“ dodává na
vysvětlenou. „Klient si dnes nejdříve zjistí cenu, porovná s
konkurencí – a často se vrací právě k nám,“ konstatuje
knihtiskař.
 |
| Jiří Půrek používá pro tisk klasické odlívané kovové litery. |
A
jaký je nejčastější typ zakázek? „Lidé si často chodí
opravovat knížky, nejenom staré, ale i ty nové. Dnes se vše
lepí a nemá to trvanlivost. Třeba studentka medicíny dostala k
Vánocům bichli Lidské tělo. O Štědrém dnu ji otevřela – a
listy se uvolnily. Nebo opravujeme dnes populární kuchařky. Mnozí
se v současné době zabývají rodokmeny, historií své rodiny, a
chodí si sem texty, které napsali pro své potomky, nechat
svázat.“
V
knihařství zhotovují z lepenky potažené barevným semišem také
jídelní lístky pro restaurace nebo pamětní desky, které si
objednávají obce pro příležitost ocenění svých občanů.
Stále se najdou takoví, kterým je líto vyhodit přečtené drahé
časopisy, a tak si je nechají svázat do knihy a mohou se k nim
vracet. Váží se zde také kroniky, pamětní knihy nebo sbírky
zákonů. A k těm nejobvyklejším zakázkám patří vazby
diplomových, bakalářských a maturitních prací.
 |
| Pamětní desky pro město Kyjov. |
V
knihařské dílně stojí několik strojů, největším je
Grafopress. Dále ruční řezačka, vrtačka, zlatička. Knížky se
zde sešívají ručně. Jiří Půrek vzpomíná, jak sazeči, v
podstatě na principu vynálezce knihtisku Gutenberga v 15. století,
vysázeli z jednotlivých písmenek celé noviny a jiné tiskoviny,
což se změnilo až s nástupem digitalizace ke konci dvacátého
století. V případě menších zakázek určitého typu je ale
klasická ruční sazba i dnes vhodná. K vybavení jeho dílny
patří spousta šuplíků plných kovových liter různých fontů.
„Zajímavostí
byl tisk z takzvaných štočků, zinkových destiček, které
klient získal na burze. Šlo o obrázky historických Bohuslavic.
Výsledkem je tisk jako fotografie,“ přibližuje knihtiskař.
Jiří
Půrek se nebojí, že by tiskařské řemeslo zaniklo, i když se v
něm tolik změnilo. Elektronické čtečky jsou podle jeho
zkušeností na ústupu… šlo spíše o přechodnou módní vlnu a
většina čtenářů dává přednost papírové knize. Svoje
dovednosti předává synovi a věří, že v něm bude mít svého
nástupce. Pro Kyjov a okolí by tak zůstala tato dnes již téměř
„exkluzivní“ služba zachována.
Žádné komentáře:
Okomentovat