Dětské kočovné divadýlko vyrazilo opět „po kopytě“

 Kyjov - „Operka je taky vážná věc, ale není tak vážná jako operace,“ vysvětloval malý konferenciér dětským divákům, co je čeká. Bylo to v roce 2012, kdy Dětské kočovné divadýlko z Kyjova vyrazilo na své první turné. Na programu byly tehdy tři hudební pohádky - operky Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře. Letos soubor dětských herců kočoval na dvou koňských povozech jihovýchodní Moravou už po sedmé. A s vlastním repertoárem.

 

„Původně jsme mysleli, že po prvním kočování se celý projekt rozpustí, a tak jsme ani žádné autorské ambice neměli,“ říká Víťa Začal, který byl jedním z těch, kteří stáli u zrodu dětského kočovného divadla. „Ale pak se ukázalo, že rozpustit soubor by byla škoda. Mezi zúčastněnými vznikly kamarádské vztahy a hlavně kvůli velkému ohlasu diváků jsme se rozhodli hrát dál. Po prvním prázdninovém kočovném turné jsme pak ve školním roce odehráli ještě asi třicet repríz a s blížícím se jarem jsme se dohodli, že pojedeme kočovat znovu, a s novým repertoárem. Ovšem od našich oblíbených autorů Svěráka a Uhlíře zbyla už jen jedna operka, a tak jsme si ty další dvě museli napsat sami. Po celou dobu máme formát tří pohádek plus pár písniček. Takže od té doby si píšeme pohádky sami, náš principál Pavel Růžička napíše nejdřív libreto, které já pak zhudebním. Někdy oprášíme nějaký starší kus, v současnosti máme napsáno asi čtrnáct vlastních pohádek,“ říká učitel hry na kytaru ZUŠ v Kyjově, člen několika hudebních uskupení a předseda Jazz klubu Kyjov Vítězslav Začal.



 Na programu má Dětské kočovné divadýlko letos tři hudební pohádky (operky) – Perníková chaloupka, Ubrousku prostři se a Propletená pohádka, které tvoří spolu s dalšími písničkami asi hodinový blok. Štace trvá osm dnů a každý den se hraje někde jinde. Divadýlko zahájilo turné 29. června v Kyjově, další představení bylo v zámecká zahradě ve Ždánicích, následovaly Dambořice, Čejč, Slovanské hradiště v Mikulčicích, zámek Milotice, Hýsly, chata Radost ve Vřesovicích a poslední představení se odehrálo 6. července na hradě Cimburk. Divadelní soubor v současné době tvoří dvanáct dětí ve věku 6 až 13 let. V muzikantské sestavě jsou bratři Víťa a Pavel Začalovi, Jirka Petrů a Marek Horáček.

 

Principál a režisér Pavel Růžička.

A jak to vlastně všecko začalo? „Jednou jsem se vracel z dětského divadelního představení se svými dcerkami, byly jim tuším čtyři roky, a zeptal jsem se, jestli by chtěly hrát divadlo. Nadšeně souhlasily a hned si začaly rozdělovat role. Slíbil jsem jim tenkrát, že jednou vyrazíme hrát divadlo, tak jako kdysi, na povozech, s koňmi, od vesnice k vesnici, rozdávat radost divákům. Když začaly chodit do první třídy, řekl jsem si, že už by to šlo. Přizvali jsme pár kamarádů a začali zkoušet,“ vzpomíná na zrod projektu principál, autor libret a režisér divadla Pavel Růžička. „Vím, že mě tenkrát všichni považovali za blázna a pochybovali o tom, že se něco podobného dá vůbec uskutečnit. Našli se však i takoví, kteří se na té „šílenosti“ podílet chtěli. Tak se nám podařilo postavit skvělou muziku, zajistit koně i povozy, kulisy i kostýmy a hlavně hromádku peněz na to všechno,“ vypráví Růžička na webových stránkách Kočovné divadlo Kyjov.

„Každý rok je to stejné,“ přibližuje Víťa Začal. „Máme jeden vůz pro ansámbl, který se pro představení upraví na pódium. Jedeme na něm skoro všichni, asi dvacet pět lidí. Další vůz je takzvaně „technický“. Na tom se vezou batohy, seno pro koně, vybavení potřebné pro přenocování koní (elektrický ohradník, kýble na vodu ) a další potřebné věci pro naše fungování. A samozřejmě vezeme s sebou spoustu zvukové techniky a hudebních nástrojů, které se nepřeváží na vozech, ale jedou v doprovodném vozidle s vozíkem, které řídí náš zvukař:-)"

Podvečerní atmosféra prvních turné.

Mnozí z mladší generace se ale na koňském povozu třeba ani nesvezli. „Jízda jako taková je jako když sedíte na rozkývané lavičce,“ popisuje Víťa Začal, „no a zábava záleží na náladě kočovníků. Většinou je legrace. Když projíždíme přes obce, tak se na sebe snažíme upozornit co největším rozruchem, zpíváme písničky, děláme kravál, zveme lidi kolem na představení. Cesta lesem nebo polem je klidnější, ale nuda to v žádném případě není. Někdy nás čeká příliš prudký sjezd, který působí opravdu nebezpečně, jindy zase musíme pěšky, když je velké stoupání a musíme ulevit koňům, občas si zkusí řídit vůz někdo z nás místo vozky... někdy jedeme kolem zralé třešně... a tak.“

Při plánování turné je třeba myslet i na koně, aby se měli kde pást.

Vstupné není pevně dané, vybírá se po představení do klobouku, tak jak tomu bývalo kdysi. „Tady musím říct, že diváci jsou nečekaně štědří,“ zdůrazňuje  Začal. „Určitě je to proto, že nemusí platit předem a můžou si svobodně rozmyslet, kolik nám přispějí, a samozřejmě je to také tím, že na nás chodí často opravdu hodně lidí. Pořadatelé nám zajistí jenom večeři a nocleh. To co vybereme do klobouku nám stačí na to, abychom do další štace měli co jíst a pít. Někdy nám dokonce i něco zůstane a to se potom investuje do oprav a obnovy aparatury.“

Děti od té doby vyrostly - fyzicky i jako herci.

Sedm let je v životě zvláště dětí dlouhá doba. Dětští herci vyzrávají po všech stránkách. „Vrátím se k prvnímu turné, na kterém jsem byl skutečně velmi překvapený, že děcka bez ohledu na to, jestli ty věci, které hrajeme, jsou těžké, se prostě naučí, co mají. Neřeší žádné problémy a prostě to zazpívají,“ chválí učitel ZUŠ Začal. „V současnosti jsme si na toto už zvykli, ale naše spolupráce přechází na další úroveň, děcka musí být víc samostatná, dostávají i muzikantské funkce. Nemáme s sebou už žádné dospělé, kteří by dohlíželi na to, jestli mají připravené rekvizity, jestli mají nachystané správné porty, prostě se od nich vyžaduje skutečně profesionální samostatný přístup. A k mému překvapení se dokáží chovat zodpovědně, profesionálně a přitom ještě kamarádsky. To považuju za asi nejpůsobivější. A pak je samozřejmě spousta různých situací, ať už z cesty, z představení, někdy skutečně legračních, někdy vážnějších, na které se dlouho vzpomíná. Ale hlavní je, že všichni tyto věci berou s nadhledem, nikdo nepropadá panice, jsou ochotni ostatním pomáhat, a tím pádem vždy všechno dobře dopadne,“ shrnul Víťa Začal.

Návštěva posledního představení letošního turné na hradě Cimburk byla vysoká a obecenstvo skvělé.

Foto: archiv Kočovného divadla Kyjov.