Andrea Kutálková u svého oblíbeného obrazu s názvem Svoboda. |
Dubňany
- Vyjádření vlastních pocitů prostřednictvím obrazů a básní
se stalo součástí cesty z nemoci Andrey Kutálkové. Onemocněla
psychicky před třemi lety, ale nedala se svou nemocí
„převálcovat“. Pomoc našla v Sociálně-psychiatrickém centru
- Fénix v Kyjově.
„Do
centra jsem začala chodit kvůli tréninku krátkodobé paměti a
později jsem zde našla i práci. Absolvovala jsem odborný kurz a
v současné době tu působím jako pracovník v sociálních
službách. Pomáhám lidem s podobnými problémy, kterými jsem
sama prošla, a v hloubi duše cítím, že toto je má cesta…
postavit se za tyto lidi, ukázat jim, že to jde, podporovat je, aby
se nevzdávali. Chtěla bych moc poděkovat pracovníkům centra za
jejich všestrannou podporu,“ řekla Andrea Kutálková.
Autorka u obrazu, který nazvala Dvojí tvář (vpravo). |
Své
obrazy vystavuje v Kulturním a informačním centru v Dubňanech.
„Nejdříve jsem začala tužkou a pastelkami, potom jsem používala
temperové barvy a tuš a v poslední době jsem se dopracovala k
olejomalbě,“ popsala vývoj své techniky autorka, jejíž první
výtvarné pokusy se datují do roku 2006. V současné době se v
malbě zdokonaluje v individuální výuce v Kyjově. Nemoc se u ní
naplno projevila před třemi lety. „Malování mně hodně
pomáhá, umožňuje mi vyjádřit své pocity, prožívání i
přání. V každém obrazu je kousek mne…, “ vyznává se
Kutálková. Její oblíbenou prací je obraz, který pojmenovala
Svoboda. Je inspirován prvním pobytem u moře - v Řecku. Součástí
výstavy jsou i básnické texty autorky, ve kterých nechává
čtenáře nahlédnout do svého vnitřního světa myšlenek a
emocí. Svoji výstavu nazvala příznačně Cesta. Andrea
Kutálková prezentovala své práce již dříve na výstavách
pořádaných neziskovou organizací Fénix v Kyjově a také v
kavárně v Dubňanech.
Obraz s názvem Relax s delfíny – oblíbený motiv autorky. |
Důležitým
poselstvím výstavy Andrey Kutálkové je výzva podobně nemocným,
aby opustili svoje „ulity“, těžké období zanechali za sebou a
znovu nalezli odvahu a chuť žít. Aby se přijali takoví, jací
jsou, dokázali ocenit svou jedinečnost, protože pak je šance, že
je přijme i jejich okolí. „Stigma bolí a zažila jsem takových
nepříjemných situací hodně,“ svěřuje se Andrea. „Když je
někdo na vozíku, jeho handicap je všem zjevný, ale u duševně
nemocných to není tak jednoznačné. Velice důležitá je podpora
těch nejbližších,“ uzavírá dvaačtyřicetiletá žena, která
si ale také velmi cení přátelství, kolegiality a žádnou
pozitivní drobnost všedního dne nebere jako samozřejmost.
Výstavu
je možné zhlédnout do konce června.
Na vernisáži Andreu Kutálkovou podpořili její blízcí, přátelé i kolegové. |
Žádné komentáře:
Okomentovat