|
Malíř a autor knihy Legendy
zapomenutého mlýna. |
Nejen
své obrazy, ale také svou knihu představil Wladimir Abramuszkin v Čajovně
a galerii v Kyjově. Spolumajitel bohuslavického Art mlýna sepsal legendy,
které se týkají tohoto místa. Co nenašel v historických pramenech, to si
„domyslel“ a „vybájil“. Abramuszkin nepochybuje o tom, že na to má právo,
protože jak říká - „legenda je pravděpodobný příběh, který se
mohl stát.“
Knížka Legendy zapomenutého mlýna vyšla ve
dvojjazyčné podobě. Autor ji napsal v rodném jazyce rusky, Veronika
Podéšťová ji přeložila do češtiny. Wladimir Abramuszkin také nahrál
v mateřštině cd s texty, které je součástí knihy. Knížka se
zrcadlovým překladem tak může sloužit jako učebnice. Překladatelka pochválila
libozvučný styl autora a posteskla si, že na překlad nebylo víc času.
V knížce najdeme legendy o Cyrilu a Metoději – divotvůrcích zemí
moravských, o kocourovi Napoleonovy armády, legendu o bohuslavském zvonu, o
stříbrném a zlatém vodníkovi, o zázračných houslích a mnoho dalších. Autor
pracoval na knize tři roky a doprovodil ji vlastními ilustracemi.
K dostání je například v Infocentru v Kyjově.
|
Čajovnu zdobí obrazy Wladimira
Abramuszkina. |
|
Nová kniha Wladimira Abramuszkina.
Ukázka z knížky Legendy zapomenutého mlýna:
Podle
místní legendy Napoleon Bonaparte krátce před bitvou u Slavkova strávil noc
v bohuslavském mlýně.
Kocour
Napoleonovy armády
Legendární večeře Napoleona I. a bohuslavského
mlynáře se protáhla do pozdního večera. Proslulé víno, moravské delikatesy,
diskuse o věčném a dobrém byly po chuti slavnému hostu.
Avšak náročnost vojenských tažení a množství
vypitého alkoholu neúprosně unavilo francouzského císaře. Hospodář mlýna chtěl
i nadále posloužit svou pohostinností a nabídl mu k odpočinku svůj
nejlepší pokoj. Ale ke vší smůle se pokoj nacházel přímo u skladu obilí. Tam se
totiž rozdováděly myši.
Převaloval se Napoleon z boku na bok. Nehledě
na únavu spánek nepřicházel. Nepřátelé Francie snad posílají hlodavce, aby
vyčerpali stratéga před nadcházející bitvou!“ napadalo ho.
Císař k sobě nakonec přivolal dva pobočníky,
aby bděli a chránili pokoj svého velitele. Podle všeho pobočníci dostáli svým
závazkům. Šum postupně utichl a Bonaparte upadl do hlubokého a zdravého spánku.
Ráno čekala na strážné odměna. Ale když Napoleon otevřel dveře, první, co
uviděl, byli dva statní gardisti-pobočníci, spící na pytlích s moukou.
Spali, jako když je do vody hodí. A jen mlynářský kocour s několika
chycenými myšmi se upřeně díval vůdci
Evropy do očí.
Pobočníci byli ponecháni bez snídaně. Kocoura
pasovali na gardistu armády francouzského císařství. A tak jako každému
gardistovi, kocourovi byla zajištěno výživné. Břídilové museli zaplatit sto
zlatých z vlastní kapsy. Císař předal zlaté mlynáři a ten se mu zapřísáhl
udržovat gardistického kocoura v dostatku a sytosti. Mlynář slib vyplnil. Ale
ke vší smůle sytý a spokojený kocour už neměl chuť chytat myši. Slavnému
kocourovi koupili na pomoc pobočnici.
Pobočnice se za několik měsíců rozmnožila.
|
Žádné komentáře:
Okomentovat