pátek 21. října 2022

Focení je pro mě především zábava, říká úspěšný autodidakt fotograf Marek Svoboda

Marek Svoboda.
Asi jste jeho fotografie také už viděli. Plní sociální sítě, objevují se na fotografických i některých zpravodajských webech, ve velkoformátovém provedení zdobí prostory Centra služeb pro seniory v Kyjově nebo budovy hodonínských lázní. V červenci vystavoval v Radniční galerii v Kyjově. Pětačtyřicetiletý Marek Svoboda není profesionálním fotografem. Vystudoval střední průmyslovou školu v oboru elektronické počítačové systémy a pracuje jako IT technik. Od roku 2017 má registrovánu jako vedlejší pracovní činnost fotografování. Narodil se v Kyjově a v současné době zde také žije.
 
Jak jste se dostal k fotografování?

K focení jsem se dostal spíš náhodou. Odmala jsem jezdil na tábory, které pořádal TOM (Turistický oddíl mládeže) Kyjov. Byla to za komunismu taková alternativa současného Skauta, nebylo to tedy úplně legální. Jezdili jsme na tábory, později putovní tábory a čundry. V dospělosti jsme pak dělali i přechody hor a podobně. Nechtěl jsem se vždy spoléhat na ostatní co se týče dokumentace. Asi ve čtrnácti letech mi rodiče koupili první sovětský fotoaparát Lomo, a začal jsem tyto akce fotit sám. Takže primárně k tomu focení došlo za účelem dokumentace.


Jakým způsobem jste se ve fotografování zdokonaloval? Měl jste nějaké vzory?

Nemám vzory. Spíš bych svoji cestu popsal tak, že na fotografických serverech, kde jsem dost dlouhou dobu působil, mě inspirovali fotografové, kteří něco uměli. Později pak na sociálních sítích. Takže jsem měl spíš inspiraci a motivací pro mě bylo dostat se tam, kde oni. V souvislosti s focením jsem neabsolvoval žádný kurz nebo nyní oblíbené workshopy. Jak se říká, postupně jsem se vypracoval „od píky“ až k současnému stavu. K tomu mě vedla potřeba neustále se zlepšovat a posouvat dále.


Od roku 2017 máte živnostenské oprávnění fotografovat jako vedlejší pracovní činnost. Jak k tomu došlo?

V roce 2016 jsem si koupil svůj první full frame foťák. Byl to tehdy Canon 6D. K tomu jsem musel také „upgradovat“ výbavu v oblasti objektivů, protože ne všechny na ff systému fungovaly. Byl to pro mě vstup do „velké fotografie“. Myšleno velký kvalitativní skok z předchozí techniky. Kvalitativní do té míry, že se mi otevřely nové možnosti v oblasti focení. Postupně mě čím dále častěji začaly oslovovat obce nebo firmy za účelem nějaké spolupráce. Bylo pro ně jednodušší řešit to fakturačně než dohodou o provedení práce. Proto jsem si v roce 2017 zařídil živnostenský list na focení.

Ze zachycování krajiny najednou bylo nutné při zachování vysoké úrovně fotografií fotit lidi, portréty, produkty, interiéry, svatby a různé akce, včetně folklorních. Každé focení má nějaká svá specifika, je potřeba mít znalosti ve více oborech, takže to pro mě byla výzva a s výzvami já se rád „peru“ (úsměv) .

Na vašich webových stránkách jsem se dočetla, že nabízíte například i doprovod fotografům po místech tzv. Moravského Toskánska.

Pořádáme s kamarádem workshopy v rámci focení krajiny Moravské Toskánsko. Takový doprovod fotografů nabízím také individuálně a předávám jim tímto způsobem své zkušenosti. Nedávno jsem měl například skupinu osmi Američanů. I když nevyšlo úplně počasí, tak jsem se je snažil přivést na místa, které byly fotogenické, a i bez slunce se jim to moc líbilo. 

Snímek z facebooku Marka Svobody. 28. října ráno zachytil ze Stražovjáku Alpy, vzdálené cca 165 km vzdušnou čarou. „Bylo po frontě, skvělá dohlednost, vyčištěný vzduch. Masiv Alp působí neostře. Není to nekvalita optiky, ale je to způsobeno vysokou vzdušnou vlhkostí, která ten den byla,“ napsal k fotografii.

Co vám fotografování přináší? Máte rád přírodu?

Miluji přírodu, krajinu, hory a také rád sportuji. Nejčastěji a nejraději jezdím na kole, v zimě mám rád běžky. A právě tyto aktivity jdou často krásně s focením spojit dohromady. Samozřejmě jezdím i autem. Když má člověk táhnout více fototechniky i stativ, tak to na kole není úplně ideální.

Vybavíte si nějaký neobyčejný zážitek spojený s focením?


S focením se většinou pojí zážitky. Někdy jsou takové běžné, občas i silnější. Za ty roky co fotím je jich ale nesčetně. Dokážu sem tam vystoupit ze své komfortní zóny a jet třeba pod stan nebo pod širák někam na noc nebo i více nocí, tak se k focení přidávají i dobrodružnější zážitky. 
 
Kostelík na pobřeží v Norsku.
 

Fotíte raději krajinu, nebo lidi, reportážní fotografii?

Focení je pro mě především zábava, i když to někdy není lehké a je to celkem i záběr. Ať je to focení lidí, akcí nebo třeba interiérů. Nedá se říct, co mám vyloženě nejraději, vše má své. Nicméně focení krajiny a s tím spojené výlety jsou pro mě relax a „dobíjení baterek“. Takže asi nejraději bych byl někde v horách za krásných fotogenických podmínek … (smích)

Na svůj facebook jste umístil fotky například z dožínek v Kyjově a sklidil jste hodně pochval. Ostatně jako vždy… Podporují vás ve focení i vaši blízcí?

Vysoký ohlas na fotografie z dožínek v Kyjově mě celkem překvapil. Samozřejmě to potěší. V tomto ohledu jsem rád, že mě rodina podporuje a zajímá se o mé fotografické aktivity. Také jsem díky focení potkal a poznal několik zajímavých lidí. S některými jsem v poměrně úzkém kontaktu i v současné době. 
Dožínky v Kyjově objektivem Marka Svobody.


 
Fotíte na svých cestách nejenom po Moravě, ale fotil jste i v Jordánsku na Malé Petře, u polského Baltu nebo v Laponsku. Cestujete rád?

Ano, cestování je dalším z mých velkých koníčků. Jak po samotné ČR nebo okolních zemích, tak i do vzdálenějších lokalit. Můj fotografický sen, který jsem si splnil loni v září, to byly Lofoty. Oblast v Norsku za polárním kruhem, která je známá především díky své neuvěřitelně krásné krajině, horám a také polární záři. Cestuji proto, abych poznal danou zemi, oblast, lidi …. a také samozřejmě, abych si přivezl kromě zážitků i nějaké zajímavé fotografie. Kombinace těchto faktorů je to, co mě naplňuje. V tomto ohledu již spřádám plány na příští rok. Třeba Lofoty bych chtěl navštívit i v zimě. Byť je to oblast za polárním kruhem, tak tam funguje Golfský proud a nejsou u pobřeží tak kruté zimy jako třeba více ve vnitrozemí. V tomto ohledu byl tak trochu extrém Laponsko, kde jsem byl v lednu tohoto roku. Tam byly běžně teploty -15 až -20 stupňů. Několika členům expedice při nočním focení polární záře začala selhávat technika. 

Máte kromě focení a cestování čas na nějaké další záliby?

Jsem poměrně aktivní člověk. Když je venku hezky, rád relaxuji aktivně. Občas si ale zajdu i do kina nebo na koncert, když je deštivo, tak třeba odpočívám u filmu.

Říká se, že dneska se současnou technikou může být fotografem každý. Vnímáte tu konkurenci?

Konkurenci samozřejmě vnímám. Nicméně ne každý dokáže zvládnout (třeba v nějakém krátkém čase) techniku, kompozici a postproces tak, aby fotky měly nějakou úroveň. Asi se nedá očekávat, že když si kdokoliv koupí sebelepší zrcadlovku a dá tam režim auto, že foťák bude sám dělat fotky jako ze žurnálu. Pokud pochopí jisté souvztažnosti, tak z toho dokáže pak vytěžit maximum. Také každé focení má své specifika. Jiné je focení portrétů, interiérů a třeba krajiny. Vyžaduje to větší škálu zkušeností a jistou univerzalitu.

Jaký fotoaparát a další technické zařízení používáte? Upravujete fotky v počítači?

V současné době fotím na full frame bezzrcadlovky Sony. K tomu mám pak škálu objektivů od širokoúhlých, přes portrétní až po větší teleobjektiv. Fotím do RAW formátu. Takže každá fotka musí projít alespoň základním postprocesem na počítači. RAW je surový formát, který uloží data z čipu přímo kartu bez toho, aniž by prošly nějakým postprocesem, který nabízí foťák, který pak výsledek uloží do formátu jpeg. Vím, že mám svůj určitý rukopis. Nejde mi o to, aby fotky vypadaly uměle. Chce to i určitý cit, aby vypadaly reálně a zachycovaly daný moment nebo situaci. Často je to takové kouzlo krátkého okamžiku. To znamená být ve správnou dobu na správném místě a se správnou technikou (úsměv).

O prázdninách jste vystavoval své fotografie v Radniční galerii. Našli se vážní zájemci o koupi velkoformátových fotografií?

V červenci tohoto roku jsem měl výstavu dvaceti fotografií s motivy jižní Moravy v Radniční galerii v Kyjově. Výstava byla formou obrazů na plátně o velikosti 90x60 cm. Ke konci výstavy se ozvalo několik lidí se zájmem o koupi obrazu, který se jim moc líbil. Prodal jsem takto pět obrazů. Výstava bude pokračovat asi od měsíce listopadu ve vinařství Spielberg v Archlebově. 
 
Fotografie Marka Svobody na výstavě Kouzelná Morava v Kyjově.


Kde ještě mohli vaše fotografie lidé vidět?


V minulosti jsem vystavoval ve Svatobořicích-Mistříně, Ostrožské Nové Vsi a svoji úplně první výstavu jsem měl v Kostelci u Kyjova. Tehdy to byla výstava fotografií, které jsem pro Kostelec fotil.

Když pomineme výstavy a internet, kde se můžeme s fotografiemi Marka Svobody setkat?


Fotografie různých velikostí mých fotografií zdobí především prostory Centra pro seniory v Kyjově. Jsou tam obrazy na plátně až do velikosti 160x90 cm. Také mám dost velkoformátových fotografií formou tapet v hodonínských lázních. Tam jsou již velké formáty, např. 5x3 metry. To pak fotografie dostávají již úplně jiný rozměr. V několika firmách mají obrazy na plátně nebo velkoformátové tapety s motivy z mých fotografií.

Jak se k vám tyto zakázky dostaly?


Většinou mě lidé kontaktovali přes webové stránky www.marapara.cz a také často prostřednictvím sociálních sítí.

Co vám v poslední době udělalo radost a na co se těšíte?

Mám radost z drobností. Třeba když jedu někam fotit a vyjdou mi podmínky. Těším se na další cestovatelské zážitky. V nejbližší době tak trochu i na barvy podzimu. Kéž by vyšel tak hezky jako minulý rok (úsměv).

 
 
 
Fota  byla zveřejněna se souhlasem autora Marka Svobody.  „V přírodě si člověk vyčistí hlavu, srovná myšlenky a dobije energii. Doufám, že prostřednictvím svých fotografií přenesu stejné pocity a energii i na vás,“ říká Marek Svoboda.