Nenápadné stopy kyjovských Židů

 Kyjov – Válkou poničená židovská synagoga, která stávala v místech současného kulturního domu, byla stržena v roce 1962. Ve městě se nedochoval ani jeden ze židovských hřbitovů. Ten starší zasahoval do současné ulice Lidická, novější pohltil areál nemocnice. V roce 1956 tu byl instalován památník obětem holocaustu, který několikrát změnil své místo. Nyní však poprvé opustil bezprostřední okolí nemocnice. Dne 20. června 2021 byl památník nově přesunut do parku u sídliště na Lidické ulici, kde již od roku 2014 jako připomínka bývalého židovského hřbitova stojí menší pomník. Symbolické odhalení doprovázela komorní pietní akce. Zrestaurovaný památník nese na dvě stovky jmen kyjovských Židů, kteří se stali obětí holocaustu. Ale výčet je to neúplný, skutečné číslo by bylo asi dvakrát vyšší.

Kromě nenápadného pomníku za kulturním domem ve tvaru hvězdy, malého pietního místa s informační tabulí z roku 2016 ve spodní části areálu nemocnice a několika stylizovaných dlažebních kostek před domy obyvatel, kteří už se nevrátili, takzvaných Kamenů zmizelých, pokládaných ve městě od roku 2019, existenci židovské komunity v Kyjově dnes už nic nepřipomíná. Přitom ve městě fungovala židovská obec a potomci mnohých zdejších židovských obyvatel se proslavili. V Kyjově se narodil například básník a světoběžník Hugo Sonneschein – Sonka (1889 – 1953), pocházel odsud malíř a grafik Emil Singer (1884 - 1942). Kyjovské sklárny a jejich věhlas budovala rodina Reichů a tak bychom mohli pokračovat.

Zrestaurovaný pomník stojí nově v Lidické ulici.

 

Jak píše na webových stránkách města Kyjova Petr Weber, jehož manželka Věra pochází z Kyjova a v dětském věku přežila se svou maminkou útrapy koncentračního tábora, první historicky doložené stopy trvalého přebývání Židů v Kyjově se vztahují k roku 1603. Židé, tak jako jinde, museli i v Kyjově často čelit nepřízni většinového obyvatelstva. Nicméně početní stav židovské obce pozvolna vzrůstal a v roce 1857 dosáhl 597 duší. „Připomeňme si, že na Židy v předlitavských zemích se vztahoval tzv. familiantský zákon, kdy se směl ženit jen prvorozený syn, dalším byl povolen sňatek až po případném jeho úmrtí. Proto mnozí Židé z jižní Moravy odcházeli do Uher jako „Magranti“ (emigranti), neboť tam toto omezení neplatilo,“ píše Weber 

 

Menší pomník na Lidické ulici

„Devatenácté století znamenalo konečně průlom do životních podmínek židovské obce. V revolučním roce 1848 je zrušeno ghetto, které historicky vzniklo v prostoru za nynější radnicí, a o několik let později, v roce 1852, je vysvěcena nová kamenná synagoga. Synagoga byla v průběhu dalších desetiletí upravovaná a renovovaná, podílel se na tom kyjovský malíř Hiršmann a kyjovský stavitel Sonnewend. Dvacáté století, vznik Československa a období mezi dvěma světovými válkami je příznačné pro dále pokračující integraci židovské komunity do života celého města. V historickém ohlédnutí představuje nejharmoničtější a nejplodnější úsek dějin kyjovské židovské obce a jejích členů,“ dočteme se dále. Přichází však 2. světová válka, která si vyžádala miliony obětí a ve které zahynulo 6 milionů Židů. Hrůzy holocaustu přežilo jen několik desítek jednotlivců obyvatel Kyjova židovského původu. V šedesátých letech byla židovská obec v Kyjově rozpuštěna a připojena k brněnské pospolitosti.