Nikdo nemusí být na ulici. Každá situace má řešení, tvrdí Jaroslav Řihánek

Tento článek se zabývá tématem, které pro většinovou společnost není přitažlivé a možná ani zajímavé. Lidé bez přístřeší jsou sociální skupinou, jež údajně budí nejméně sympatií.

Mgr. Jaroslav Řihánek, MBA působí v sociální oblasti při městském úřadě v Kyjově dvanáct let. „Snažíme se předcházet sociálně patologickým jevům a lidem v nouzi pomáhat,“ říká ke své práci. „Ti lidé z něčeho musí žít, a pokud nemají vyřízený příjem sociálních dávek, uchylují se ke drobným krádežím a finanční prostředky si obstarají jinak,“ přibližuje problematiku osob, kterým se nepodařilo život zvládnout tak, aby se obešli bez pomoci systému. „Argumentuje se tím, že v současné době je dostatek volných míst, ale naši klienti jsou nezaměstnatelní. I když by chtěli, osm hodin v práci prostě nezvládnou, takového výkonu ze zdravotních a psychosociálních důvodů nejsou schopni. Někteří pobírají invalidní důchod, často ale nemají splněné odvody do sociálního systému (odpracované roky), takže zůstávají na sociálních dávkách v hmotné nouzi. Máme v péči i seniory, kteří pobírají starobní důchod. Zadlužení, alkohol, psychické problémy, ztráta sociálního zázemí jsou faktory, které je dostanou na okraj společnosti.“

Lidé už nespávají pod mostem

V Kyjově evidují více než sto lidí s těmito problémy. „Až na výjimky, se kterými budeme ještě pracovat, ale tito lidé nepřespávají venku pod mostem nebo pod nějakým provizorním přístřeškem. Oproti situaci před deseti lety nebo ve velkých městech máme tuto skupinu osob podchycenou a žijí na ubytovnách, pár jedinců bydlí v chatkách zahrádkářských kolonií (na základě souhlasu vlastníka chatky), což sice může působit problémy, ale zákon to umožňuje,“ vysvětluje Řihánek. „Někdy dochází ke kuriózním případům. Například jeden klient souhlasil s ubytováním, využíval přes den zázemí zařízení, ale protože tam kvůli horku nemohl vydržet, chodil přespávat do parku.“

Městská ubytovna pro osoby v nepříznivé sociální situaci.

V Kyjově jsou tři ubytovny, které poskytují bydlení osobám v nepříznivé sociální situaci. Jednu z nich, ubytovnu na Havlíčkově ulici na okraji města,vlastní a provozuje město Kyjov. Momentálně zde bydlí 35 mužů a 14 žen. Jedná se o lidi spíše vyššího věku. „Někteří jedinci zde žijí již patnáct let,“ přibližuje Řihánek. Klienti bydlí v pokojích po dvou. „Chceme, aby se tu lidé cítili dobře, takže jim pomáháme například s doplněním nábytku, respektujeme jejich přání. Mají celodenní přístup do kuchyňky, mohou prát v pračce a sprchovat se kdykoli během dne, všechny pokoje jsou vybaveny lednicí. Takové vymoženosti nejsou v zařízeních tohoto typu samozřejmé,“ upozorňuje Řihánek. Pochvaluje si i spolupráci se správkyní ubytovny, která je informuje o potřebách a problémech uživatelů. Sociální pracovníci zabezpečují pro klienty i základní lékařskou péči. Pracovnice úřadu do ubytovny přijíždějí většinou dvakrát týdně, jsou v kontaktu s klienty. „Například co se týče písemného styku s úřady, bývají tito lidé skutečně zcela bezradní a obálky s modrým pruhem jednoduše ignorují,“podotýká vedoucí odboru sociálních věcí.

Musí z něčeho žít

Cena ubytování činí 4 000 korun za měsíc. Ubytování osob v nepříznivé sociální situaci mimo Kyjov nabízí také dvě zařízení ve Svatobořicích nebo ubytovna Radlovec ve Ždánicích. Město Kyjov jako obec s rozšířenou působností zajišťuje poradenství a pomoc těmto lidem v celém regionu. Mají zde i malý sklad s čistým oblečením, kam zaměstnanci městského úřadu darují nepotřebné oděvy. Odbor sociálních věcí spolupracuje také s Charitou v Kyjově. Klienti mohou využít sociálního zázemí charitního K-centra, služeb Občanské poradny a v mimořádných situacích lze čerpat z prostředků získaných při Tříkrálové sbírce, kterou charita tradičně organizuje.

Část lidí bez domova má omezenou svéprávnost. Město Kyjov je ustanoveno jako tzv. veřejný opatrovník a pracovníci sociálního odboru vykonávají agendu opatrovnictví. Dalším opatřením je ustanovení „zvláštního příjemce sociálních dávek“. Tímto zvláštním příjemcem je rovněž ustanoveno město Kyjov a sociální pracovníci organizují výdaje ze sociálních dávek a důchodů, aby klient nepřišel o ubytování a zůstaly mu peníze na stravu. Obědy klientům vozí Centrum sociálních služeb, příspěvková organizace města Kyjova, nebo Charita Kyjov. Tímto způsobem lze také předejít krádežím, ke kterým docházelo, protože tito lidé jsou snadným terčem. Několikrát týdně pak docházejí na Odbor sociálních věcí, kde dostávají „kapesné“ z prostředků, které zbyly po uhrazení nutných životních nákladů. 

 Klienti se snaží svůj životní prostor zútulnit.

Dávky hmotné nouze, příspěvek na živobytí, činí 3 410 Kč. Tato částka nebyla novelizována od roku 2012. Dále klienti pobírají doplatek na bydlení. Někteří v rámci veřejné služby zajišťují úklid na ubytovně nebo v rámci veřejné služby pracují v Technických službách města Kyjova. Někteří obyvatelé ubytovny se zdržují na místech, kde je velký pohyb lidí, například u autobusového nádraží a prodejny Lídl v Kyjově. „Občas jim někdo dovolí odvézt nákupní košík a nechá jim tak pětikorunu, někteří jim věnují třeba dvacku,“ podotýká vedoucí sociálního odboru Řihánek. Lidé bez přístřeší vyhledávají městské aglomerace se sociálním zázemím. Tady také nachází společenství lidí, kteří jsou na tom podobně jako oni.

Člověk potřebuje někam patřit

„Vysvětlujeme jim, že zůstat venku je prakticky nemožné. Například stan si v současné době mohou postavit jenom na vlastním nebo pronajatém pozemku, musí mít vyřešené odpadové hospodářství a nemohou znečišťovat veřejný prostor. Pokud je přesvědčíme, a někdy to trvá určitý čas, jsme schopni jim zajistit sociální dávky, tak aby si mohli dovolit ubytovnu. Záleží ale na nich, jak jsou ochotni spolupracovat,“ vysvětluje Řihánek. „Nemáme žádné legislativní páky, jak je z ulice dostat proti jejich vůli. Ale pracujeme s tím člověkem. Navážeme vztah a postupně získáváme jeho důvěru. Někdy je to běh na dlouhou trať a dochází k relapsům. A začínáme zase znova, od začátku...

Nová dřevěná pergola na dvorku ubytovny slouží pro kuřáky. 

Pokud se k nám dostane člověk mladší než 27 let, snažíme se mu zajistit bydlení v Domu na půl cesty v Brně, kde má všestrannou i sociálně terapeutickou pomoc 24 hodin denně a jeho šance postavit se do života jsou tak výrazně lepší. Obecně platí, že čím déle člověk zůstává na ulici, tím horší jsou šance to změnit. Když se podaří pracovat s původní rodinou a dojde ke zlepšení vztahů, je to na dobré cestě. Člověk potřebuje někam patřit. Bohužel rodina se často od těchto lidí odstřihne, ale i to je pochopitelné.

Jde o širokou problematiku, spolupracujeme s řadou dalších sociálních a zdravotních služeb, výborná je také například spolupráce se sociální pracovnicí v kyjovské nemocnici. Každá situace má řešení. Nikdo nemusí být na ulici,“ je si jistý Řihánek. Pracovníci odboru sociálních věcí přistupují k těmto potřebným bez předsudků a s přesvědčením, že každý člověk má právo na důstojné zacházení a pomoc ze strany společenského systému, aby svou nepříznivou situaci vyřešil nebo žil v daných podmínkách tak dobře, jak je to možné.