Tento měsíc slaví 104. narozeniny

Jaromíra Tulisová, rozená Jeřábková, se narodila 27. září 1915, ještě za císaře pána. Jak spočítala, přežila celkem deset hlav státu. Letos slaví neuvěřitelné 104. narozeniny.

Jaromíra Tulisová slaví 104. narozeniny.

Již dvacet let žije v domě s pečovatelskou službou na Palackého ulici v Kyjově. „Nastěhovala jsem se sem hned, jak ho dokončili. Tenkrát jsem chodila ještě s hůlčičkou,“ posteskne si jubilantka. Teď jí při chůzi pomáhá kolečkové chodítko a na procházky už se dostane jenom s pečovatelkou, na vozíčku. „Ráda jsem sedávala venku na lavičce před budovou, teď už hůř slyším a také oči mi neslouží. Hodně jsem čítávala,“ vypráví o svých zálibách žena. „Používám speciální lupu, abych si přečetla aspoň jídelní lístek." Sama si připravuje snídani, ostatní stravu si objednává a využívá i další služby pečovatelského domu. 

Má dva syny, oběma je dnes přes sedmdesát let. Jeden z nich žije v Kyjově a pravidelně každý týden svou matku navštěvuje. Paní vypráví také o své vnučce a širší rodině. 

Jaromíra Tulisová pochází z Vysočiny, narodila se v Domaníně u Bystřice nad Pernštejnem. Její otec byl řídícím a také ona vystudovala na učitelku, učila ruční práce. Jako dítě byla často nemocná a oba její sourozenci v dětském věku zemřeli. Vysokého stáří se v její rodové linii dožila pouze babička, 88 let. Jaromíra od mládí chodila do Sokola, zvládala i cviky na nářadí, pohyb měla ráda. Každý den procvičovala tělo až do vysokého věku. 

Kvůli velké nezaměstnanosti se s manželem několikrát stěhovali, nakonec zakotvili v Kyjově. Když komunisté zrušili rodinné školy a výuku ručních prací, Tulisová našla zaměstnání v prodejně hudebních nástrojů na náměstí. „Byl to jenom malý obchod, ale když přijeli Rakušáci, tenkrát jsem se německy ještě docela dobře domluvila, udělali tržbu i padesát tisíc. Říkali, že máme lepší nabídku než v Hodoníně,“ připomněla si paní Jaromíra. Práce ji těšila a na otázku s gustem odpovídá, že také ráda a dobře zpívala. 

Do důchodu odešla v sedmdesátých letech. „Brala jsem tenkrát 526 korun,“ zdůrazňuje. V prvních letech penze hlídala své vnuky. Život brala tak, jak přicházel, a bývalo tolik práce, že na velké trápení nebylo ani kdy. Přesto napůl vážně, napůl v legraci říká: „Když se to někdy sesype, tak pokud by tam měli telefon, tak bych tam zavolala, ať si mě vezmou...“ 

Překročit stovku už není tak mimořádné, jako tomu bylo v dřívějších letech a desetiletích. Ke konci roku 2018 žilo v Česku 437 lidí, kterým bylo více než sto let. Nejvíc stoletých a starších lidí žije v našem Jihomoravském kraji a v Praze. Ve skupině dlouhověkých výrazně převládají ženy.