Reportáž: Taková normální keramika…

Kyjov - Tři hodiny je poměrně dlouhá doba. V keramickém kroužku pro dospělé ale čas příjemně plyne. Nezáleží na tom, jestli už máte s keramikou zkušenosti, nebo teprve začínáte. Důležitá je chuť jít do nových věcí – a brát to s nadhledem...

Je kolem osmé hodiny večer, ale v přízemí Domu dětí a mládeže se ještě svítí. Jsou zde prostory keramické dílny. Zatímco přes den se tu střídají děti, v tento pozdní čas zde „kralují“ ženy zralého věku. Přijala jsem pozvání a přišla se podívat. Překonáváme vzájemné počáteční rozpaky - a pryč s falešnou skromností! Jedna z účastnic kurzu mi bez zábran a s pýchou předvádí svoji keramickou kočku s barevnými glazovanými puntíky a ochotně pózuje před objektivem fotoaparátu i se svými dalšími výrobky. „Neměla jsem žádné zkušenosti. Když jsem byla na podzim oslovena lektorkou, bránila jsem se, že je to zbytečné, neb jsem naprosto manuálně nezručná. Ona pravila, že není nezručných studentů, pouze neschopných lektorů. Tak si to navzájem dokazujeme...“ směje se kurzistka, která mluví jako kniha, lékařka v penzi Alena Černeková.

Alena Černeková s potěšením předvádí svůj výrobek.

Samozřejmě jsem předpokládala, že ženy budou hovořit o tom, jaký je to "úžasný relax“, „výborná terapie“ a jak si zde „psychicky odpočinou“. A nespletla jsem se. „Soustředíte se na práci s hlínou, a na starosti a problémy tím pádem nezbývá žádné místo,“ potvrzuje zdravotní sestra Lýdie Šalšová. Přibližuje tak svými slovy proces, který psychologové nazývají stav flow… plynutí, kdy vás nějaká činnost pohltí natolik, že nevnímáte čas ani svět kolem. Známkou flow prý bývá pocit spontánní radosti. 

Originální pítko pro ptáčky na zahradu.

Ale výtvarnice jsou naladěny i na sebe navzájem. S pochopením a účastí si prohlížejí na mobilu snímky vytopeného domova jedné z žen nebo fotky svých domácích mazlíčků. Pochválí ušitý pelíšek. „Chce někdo čaj?“ ozývá se místností. Chvíle soustředěného ticha střídají vtipné poznámky a uvolněný smích. Lektorka je v plném nasazení, přechází od jedné kurzistky ke druhé, předvádí, pomáhá a radí. Přihlížím tomu, jak z rozválené placky keramické hlíny postupně vzniká ozdobné pítko pro ptáčky na zahradě. Z malé hrudky hlíny vyklouzne po chvíli z rukou zkušené keramičky ptáček jako živý. A posadí ho na misku. I když většinou ráda funguji jako pozorovatel a spokojím se s tím, že o tématu napíšu, tentokrát mne málem svrbí ruce, jak ráda bych se do tvůrčího procesu zapojila…

Ženy se scházejí v keramické dílně Domečku jednou za měsíc. „Kroužek má deset členek, kvůli nemoci jich několik zůstalo doma, tak tu dnes není takový cvrkot… jako při plném počtu, “ říká lektorka Mirka Řehánková. Ženy vymodelovaly již kočky, postavičky panenek, misky, vánoční motivy a teď se pomalu chystají na Velikonoce. Začínají se slepičkami, později na řadu přijdou zajíčci. „Můj kohoutek bude mít zelený ocas, červený hřebínek a každé křidélko jiné barvy,“ popisuje s gustem a dětskou radostí v hlase Alena Černeková a namáčí štětec do barevné glazury. 

Keramický kocour jako živý…

Je to „alchymie“, lektorka mne upozorňuje, že většina glazur má po vypálení jinou barvu než za studena. Vystavený je keramický vzorník glazur, „tahák“. Na Domečku fungují dvě skupiny večerní keramiky, druhou vede Pavla Šimečková. „U Pavly jsem tu sama před jedenácti lety v kroužku pro dospělé začínala,“ doplňuje Mirka Řehánková. Práce s hlínou ji nadchla, zvládla různé modelářské techniky, technologii nanášení glazury a vypalování keramiky a po několika letech začala svoje zkušenosti předávat dál. Děti v keramice vede už osmým rokem. „V tomto oblíbeném kroužku se děti naučí pracovat s hlínou, tvořit pěkné a originální výrobky. Práce s keramicku hlínou nejenže zlepšuje jemnou motoriku a manuální zručnost, ale důležitá je souhra rukou a myšlení. Díky ní dochází ke zlepšení mozkových funkcí a zapojení obou hemisfér,“ vysvětluje lektorka, proč je dobré se keramice věnovat v každém věku. „Propojování levé a pravé hemisféry“ je v poslední době „trendy“ – tak, kdoví, možná si to někdy přece jen vyzkouším… a něco pěkného z hlíny „uplácám“.