Ďáďa Staňa aneb Proč pomáhat kdesi na Ukrajině…

V dětském domově žije téměř 200 dětí.

Koločava. Vesnice na západní Ukrajině v Zakarpatské oblasti, kterou mají ti sečtělejší spojené s Olbrachtovým Nikolou Šuhajem loupežníkem. Za první republiky bylo toto území součástí československého státu. V blízkosti je překrásný Siněvirský národní park a oblast se stále víc otvírá turistům. Skupina lidí spojených s Nadací Dětem z Vilšan sem ale přijíždí s jiným posláním...                                                                                                       

„I moji přátelé sem ale před dvanácti lety přijeli jako cestovatelé,“ upřesňuje Stanislav Pokorný z Kyjova. Byl a stále je členem recesistické a cestovatelské skupiny lidí, která si říká Mobadži. Dětský domov ve Vilšanech, obci, vzdálené od Koločavy asi deset kilometrů, objevili vlastně náhodou. To, co tam viděli, podmínky, ve kterých zde děti většinou s těžkým tělesným, mentálním nebo duševním postižením přežívaly, jimi otřáslo. Když se ze šoku vzpamatovali, rozhodli se, že pomohou.

Stanislav Pokorný, jeden ze zakládajících členů  nadace.

V domově žije téměř dvě stě dětí, většinou s těžkým kombinovaný postižením, ale jsou mezi nimi i děti zdravé, zanedbané, problematické. Tyto děti byly často rodiči odloženy, některé doslova pohozeny, řadu z nich se podařilo zachránit jenom díky náhodě. Omezený počet zaměstnanců ve skromných podmínkách dokázal obstarat jenom úplně nejzákladnější potřeby dětí.

„V roce 2010 jsme založili Nadaci Dětem z Vilšan. Byl jsem sice jedním z iniciátorů, ale dnes jsou v nadaci jiní tahouni,“ upozorňuje Stanislav Pokorný s tím, že si rozhodně nechce přisvojovat něčí zásluhy.

Tváří nadace se stal Josef Somr

„V začátcích nám hodně pomohlo kyjovské humanitární sdružení Omega, řada kamarádů i anonymních dárců,“ přibližuje Pokorný. „Vypravili jsme tři nákladní auta naložená oblečením, hygienickými potřebami a plenami, ale byly problémy na hranicích a ukázalo se, že ani na místě to nebylo v pořádku a pomoc se nedostala často tam, kam byla určena. Stěžovali jsme si, a bezpochyby jsme přispěli k postupným změnám k lepšímu, zejména pak ve vedení domova. Ředitelem se stal Kykyna Bohdan Michajlovič. Inteligentní, přímý a rozhodný člověk, který se časem ukázal jako pravý kapitán na tomto velmi těžkém postu. Od začátku s ním byla výborná spolupráce.“

V roce 2010 a 2011 se v Kyjově uskutečnily benefiční plesy na podporu dětského domova ve Vilšanech. Kromě finančního výtěžku pomohly akce ke zviditelnění nadace a získání prvních sponzorů a dárců. „Pozvali jsme také ředitele Kykynu Bohdana Michajloviče a zdravotní personál k nám. Zdravotní sestry se školily v přístupu k handicapovaným dětem v kyjovském domově Horizont. Byli jsme se společně podívat asi v pěti zařízeních obdobného typu Jihomoravského kraje, například i v dětském domově ve Vřesovicích,“ informuje Pokorný.

V roce 2013, v době, kdy se hodně mluvilo o zneužívání prostředků nadací, se mu podařilo získat jako patrona nadace známého herce, původem z Vracova, Josefa Somra. „To bylo důležité, že nám dal svoji důvěru a propůjčil sdružení svoji tvář,“ podotýká Pokorný s tím, že se umělec vždy živě zajímá o osudy dětí ve Vilšanech. „Jednou si posteskl, že by rád tento kraj někdy navštívil, bohužel jeho zdravotní stav mu to zřejmě už nedovolí,“ dodává Stanislav. 

 

Rekonstrukce prádelny v domově.

Pracují zdarma - v krásném, ale drsném kraji        

„Uvědomili jsme si, že aby naše pomoc měla skutečně smysl, musíme na to jít jinak,“ říká Pokorný. „V roce 2015 jsme založili sesterskou organizaci nadace - občanské sdružení Dětem z Vilšan a kvůli jednodušší legislativě - se sídlem na Slovensku. V čele stanuli Michal Zimmel z Brna, který vlastní stavební firmu, a Slovák Pavol Záremský... bohovský člověk, obdařený mnoha talenty a vynikající sportovec v silových disciplínách. Záremský je také autorem zdařilého loga nadace, které přijalo za své i vedení domova ve Vilšanech. Pod jejich vedením se přistoupilo ke stavebním rekonstrukcím v budovách dětského domova. Původně jde vlastně o ubytovny pro stavební dělníky, v roce 1957 se zde budovala přehrada. Bohužel od té doby se tam nic nezměnilo, až do příchodu nadací… Domov dostával dotace od státu jenom na základní provoz. Nejdříve jsme materiál i řemeslníky a odborníky vozili s sebou, později jsme začali nakupovat přímo na místě. Lidi pracovali dobrovolně, s nadšením – a zadarmo.

Nocovali jsme na zemi ve spacácích, až později jsme začali využívat ubytování v nedaleké Koločavě. Hotýlek se jmenuje Četnická stanice, romantický příběh Nikoli Šuhaji je zde stále živý…,“ připomíná Pokorný. Ve střediskové obci Koločava tehdy působila v budově česká policejní jednotka, později byl objekt přestavěn na restauraci s ubytováním. „Dnes je Četnická výchozím bodem mnoha turistických oddílů či zájmových a profesních skupin z České republiky, které objevují zdejší přírodní krásy. Kolem je krajina, která připomíná kolorit let dávno minulých, na takovou už dnes ve světě málokde narazíte. Na hřbitově jsou hroby Nikoly Šuhaje a jeho ženy Eržiky. Za hřbitovem je muzeum československé školy a také nový skanzen. Tento kraj si vás jednoduše svou drsnou krásou podmaní,“ usmívá se Stanislav.

Obchody jsou na Ukrajině plné, ale málokdo nakupuje...

Ve stanovách Nadace Dětem z Vilšan stojí, že náklady na cestu, stravu a ubytování si členové hradí z vlastních zdrojů. „Nikdo z nás si nikdy nic z nadačních peněz neúčtoval,“ potvrzuje Pokorný. „Trvalo dost dlouho, než nás místní přijali. Než pochopili, že jsme skutečně přijeli, abychom jim nezištně dávali…,“ poznamenává. Nadace Dětem z Vilšan obdržela ocenění z rukou vrcholného vedení Ukrajinské sociální správy a oblastní politické zprávy Ukrajiny, událost natáčela i ukrajinská televize. Členy sdružení jsou v současné době kromě Čechů, Slováků a Poláků také Ukrajinci.

„Někteří lidé říkají – proč nepomáháte tady… Ale my si tu opravdu žijeme velmi dobře. Naše životní podmínky s těmi na Ukrajině – jsou nesrovnatelné,“ vysvětluje Stanislav. „V oblasti zůstali staří lidé a ženy, muži odešli za prací jinam. Silnice nemá kdo a za co opravit, několikakilometrový úsek jedeme i několik hodin… takové jsou tam výmoly. Dostupnost a kvalita lékařské péče je nesrovnatelná, o stomatologické ani nemluvím. Kdysi ve Vilšanech fungovala zubní ordinace, ale dnes je opuštěná. Staří lidé většinou nepobírají žádný důchod, živí se sběrem a prodejem hub, výrobou medu nebo mléčných výrobků, chovají ovce. Obchody jsou tam plné zboží, potraviny jsou tu dokonce kvalitnější než u nás. Ale chybí kupní síla… Lidé na to nemají peníze. Pro nás jsou ceny výhodné.“

Hodně se změnilo. Bývalá ubytovna je dnes útulným domovem

V prvních letech jezdil Stanislav Pokorný do Vilšan i třikrát do roka. Začali rekonstrukcí sociálních zařízení v domově, postupně opravili všechny koupelny. Poté provedli kompletní rekonstrukci kotelny. „Modernizaci kuchyně si zařídili sami. Když jsme tam před deseti lety přišli, místo podlahy byla udusaná zem...,“ popisuje Stanislav. Domovu se podařilo sehnat také prostředky na výměnu oken. Upravilo se venkovní prostranství.

Většina dětí v domově trpí kombinovaným postižením.

„Loni na podzim jsme přivezli do nově opravené prádelny velkokapacitní sušičku. Už dříve jsme dodali dvě velkokapacitní automatické pračky. Kompletní rekonstrukce prádelny včetně nových rozvodů byla jedna z posledních investičních akcí nadace. V současné době se řeší odvlhčení základů budov dětského domova,“ vypočítává Pokorný.

Na webových stránkách Nadace dětem z Vilšan najdeme také zprávu o daru automobilu se speciální úpravou pro vozíčkáře. Na koupi auta se poskládali převážně drobní dárci, přispěly i české firmy. Jak autoři stránek upozorňují, výši daru si lidé mohou odečíst ze základu daně.

„Za těch deset let, co ve Vilšanech působíme, se udělal ohromný kus práce a podmínky pro děti jsou dnes nesrovnatelné,“ zdůrazňuje Stanislav Pokorný. „Pokojíčky a společenské prostory domova jsou nyní barevně vymalované, útulné a čisté,“ konstatuje spokojeně.

Začátkem ledna jela skupina lidí ze sdružení do Vilšan děti pozdravit a přivezla jim dárky. Ukrajina jako pravoslavná země používá juliánský kalendář a Vánoce se zde slaví až 7. ledna. 

 

Děti ve Vilšanech získávají perspektivu

O dětském domově ve Vilšanech se i díky aktivitám jejich sdružení dozvěděly další nadace, ze Švýcarska, Kanady i jiných zemí. Působí zde také občanské sdružení Bodaj, skupina mladých českých dobrovolníků, která se zaměřuje na dovoz léků, hygienických potřeb a také na přímou práci s dětmi. „S děckama se nic nedělalo, nebyl žádný výchovný plán, perspektiva… to všechno se radikálně změnilo k lepšímu,“ podotýká Stanislav. Zdravotní péče byla u dětí rovněž zanedbaná. V poslední době u některých z nich byly zahraničními lékařskými týmy provedeny rozsáhlé a nákladné operace, které výrazně přispějí ke zkvalitnění jejich života.

„Ve Vilšanech se vystřídalo už množství lidí a stále přicházejí další. Já jsem byl aktivní hlavně v první fázi činnosti nadace,“ opakuje Stanislav a vzpomíná své kamarády - Pavla Bydžovského z Hodonína, Michala Zimmela a Petra Svrčinu z Brna, Jirku Prese a Antonína Krista z Kyjova, Pavla Záremského z Kežmarku a řadu dalších, kteří investovali do projektů sdružení spoustu svého času a energie.

„Naposledy jsem byl ve Vilšanech loni na podzim,“ říká Pokorný. „Kupodivu si mě ale děcka pamatují… Ďáďa Staňa, říkaly… Strýc Staňa. Hrál jsem jim kdysi na kytaru, zpíval, a do rytmu jsme je se sestrou z Bodaje skoro tanečními kroky krmili… Dětem se to líbilo a dokonce se usmívaly, byla to pro ně, celoživotní ležáky, asi nevídaná změna. V tu chvíli jsem překonal přirozenou obavu z takového prostředí – a věřte, stálo to za to, a zůstane to ve mně napořád. Mám rád, když se lidé a hlavně děti kolem mne usmívají… třeba i v osm set kilometrů vzdálených Vilšanech. Dušičce to dělá dobře…,“ uzavírá Stanislav Pokorný.

Číslo účtu Nadace Dětem z Vilšan: 701037753/2010 

Autorem loga je Pavol Záremský.

Foto: archiv nadace.

Článek vyšel v Novém Slovácku.