„Nejraději mám, když se panenky smějí, pláčou nebo šklebí,“ říká Veronika Petraturová

Medlovice - V dětství byla spíše jako kluk a panenky ji moc nezajímaly. Našla si k nim vztah až v dospělosti – a v zámoří. Na svém studijně pracovním pobytu ve Spojených státech si v roce 1998 koupila první panenku. Má rezavé vlásky, zoubky a v ruce drží medvídka. Stála patnáct dolarů. Přehled má ale i o svých dalších "miláčcích" a většinu z nich zná podle jména. Skoro se tomu nechce ani věřit, protože její sbírka čítá kolem1200 panenek.

 

Panenky jsou různých velikostí a z nejrůznějších materiálů. Nejmenší je veliká jako nehet u palce a největší má přes sedmdesát centimetrů. Jsou celo-porcelánové nebo mají porcelánové hlavičky, některé jsou hadrové, jiné jsou vyrobeny z vinylu, keramiky, vosku, ze dřeva, šustí, papíru, mýdla i perníku. Ve sbírce je spousta princezen, ale najdeme tu i princátka nebo harlekýny a tanečnice. Zastoupena jsou různá etnika a profese, řemeslníci, sportovci.

"Nejraději mám panenky výrazové, které se smějí, pláčou, nějak šklebí," říká sběratelka Veronika Petraturová. "Například Ludvík XII. francouzský princ od firmy Mundia je můj miláček, i když je smutný. Byl vyroben v limitované edici 500 kusů celosvětově. Evropské panenky neměly šťastné výrazy, k těm se dopracovali návrháři až v poslední době," dodává znalecky. Panenky nakupovala různě, nejenom v běžných obchodech, ale využívala i garážových prodejů, bleších trhů, nabídky charity – tak jak je to v USA běžné. Nejvíce si cení autorských kousků, doma vyrobených panenek nebo v dílničkách, kde je každá originál. Zaměřila se na několik málo značek a sledovala jejich produkci. Například od firmy Paulin má panenky od jejích začátků až do vrcholné tvorby. "Moje největší pýcha jsou výrazové panenky Baby face dolls, které se vyráběly pouze rok a jsou těžko sehnatelné. Jak v USA tak v Evropě jsou velmi vzácné," konstatuje s uspokojením Veronika Petraturová.

Každá panenka se nějak jmenuje a sběratelka tvrdí, že si je pamatuje téměř všechny. "Některé měly jména dané výrobcem, jiné mi někoho připomínají... a prošla jsem si i německým obdobím, takže mám Fridu, Hildu a podobně. Nejlépe se pojmenovávají Indiáni. Jedna z těchto panenek se jmenuje Vítr ve vlasech, jiná Dlouhá cesta nebo Lovec kožešin. A mám i takové panenky, co přímo Indiáni vyrobily a ty jsou prý jsou kouzelné…" dodává s úsměvem šťastná majitelka.

Panenky pochází z let 1990 až 2007. Veronika Petraturová si o nich vede podrobnou evidenci, zapisuje si jméno, barvu vlasů i cenu panenky. Ale týká se to jenom těch výstavních, na ostatní dosud nebyl čas. Nejdražší panenka stála asi 140 dolarů.

„Mám svoje oblíbené výrobce jako je Pauline, Diana Effner, Linda Rick nebo Kay mckey. Sbírala jsem série. Například když Asthon Drake vydali edici Kluci budou kluci, sháněla jsem ji. Nebo třeba moji oblíbenou Hilary. jednu z prvních panenek Diany Effner, mám několikrát a přitom je pokaždé jiná,“ přibližuje svoji strategii sběratelka a přiznává, že měla období, kdy se její vášeň měnila až v posedlost.

Panenky má doma uskladněné většinou v krabicích, jen barbín jsou tři krabice. Vystavuje kvůli nedostatků místa jen některé a děti z obce rádi zajdou na návštěvu si panenky prohlédnout. Údržba panenek vyžaduje oprašování, načesávání přeležených vlásků, nahrazování popraskaných gumiček a hledání ztracených botiček – a to zabere hodně času před výstavou. Snem sběratelky je mít vlastní muzeum nebo alespoň jedno patro domu, kde by panenky mohly být trvale vystavené.

Veronika Petraturová pracuje v Medlovicíh jako knihovnice. V budově se našel i výstavní sál pro panenky. Tématicky výstavu obměňuje, například v době hodů předvede panenky krojované. Podporu nachází i u zdejší starostky.

"Do Medlovic jsme přišli za klidem. Dlouho jsme žili v Chicagu i Milwaukee, obrovských městech, kde se nikdy nespí, a tak jsem chtěla něco jako Slunce, seno, žít, kde znám každého a kde mne i starostka pozdraví, když se potkáme. Mimochodem ona je velká fanynka panenek a dokonce mi některé výstavy sama organizuje," dodává spokojeně Petraturová. Dosud svou sbírku předvedla kromě Medlovic ve Stříbrnicích, v Osvětimanech, na bukovanském mlýně, ve Veselí nad Moravou, v Kyjově a v současné době vystavuje v Hodoníně v zámečku Masarykova muzea. Zde si originální panenky sběratelky Veroniky Petraturové můžete prohlédnout až do 4. února 2018.

Veronika Petraturová

se narodila v roce 1972 v Kyjově, vyrůstala ve Veselí nad Moravou. Vystudovala střední odborné učiliště, zaměření vinař. V letech 1998 až 2011 absolvovala studijně-pracovní pobyt v USA ve státě Winconsin. Nyní žije v Medlovicích, pracuje zde jako knihovnice a partner ji v její zálibě sběratelství panenek podporuje.

(Článek vyšel v upravené verzi v Hodonínském deníku Rovnost.)