Smrt je jen kus života těžkého… (Jiří Wolker)

Umírání a věci s tím spojené byly po celá desetiletí  éry socializmu tabu, téma, o kterém se nemluví a vytěsňuje se na okraj obecného povědomí. Průlom znamenalo v devadesátých letech a počátkem milénia založení několika hospiců u nás a v posledních letech také terénní péče domácích hospiců. Průzkumy ukazují, že mnoho lidí by si přálo zemřít doma v kruhu svých nejbližších. 

Lektor Bohumil Bradáč, DiS. pracuje v hospici.

Sérii přednášek i praktických nácvikových školení pro laickou veřejnost pořádá Diakonie Československé církve evangelické  Brno ve spolupráci se spolkem Educante  Kyjov. Jde o

celkem devět témat z cyklu půldenních kurzů Pečuj doma s námi. Mezi nimi je Ošetřovatelský kurz, Praktický nácvikový kurz, Sociálně právní nebo Fyzioterapeutický kurz, Pečování o člověka s demencí, Kurz komunikace nebo Pečování v závěru života. Posledně jmenovaný kurz vedl Bohumil Bradáč, který pracuje již třináct let v Hospici sv. Alžběty Brno. Konstatoval, že hodně věcí se v posledních letech změnilo v této oblasti k lepšímu a také na internetu je množství informací a názorných videí, které mohou pečujícím výrazně pomoci.

Důležité jsou pomůcky, jako například elektricky polohovatelná postel, chodítka, vozíky či antidekubitní matrace, které jsou nemocnému prospěšné a ošetřujícímu usnadní péči. Některé pomůcky se dají získat na předpis lékaře a jsou hrazeny pojišťovnou, ale lze je také zapůjčit například od Charity Kyjov. Poplatky jsou zde mírnější než například v Brně. 

Antidekubitní matrace je velmi účinnou a žádoucí prevencí proti proleženinám. I tak ale ležící pacienty je třeba pomocí speciálních podložek pravidelně  polohovat, aby nedocházelo ke tvorbě dekubitů. V závěru života je důležitá tzv. paliativní léčba, tedy léčba bolesti. Speciální ambulance pro léčbu bolesti je i v Kyjově. Zatímco v minulosti se lék  často aplikoval injekčně do svalu, dnes je možné použít například náplasti, kdy se účinná látky vstřebávají přes kůži.

Někdy mají příbuzní a pečující pochybnosti o tom, jak s nemocným  mluvit.  Podle příručky O. Slámy a L. Plátové Rady pro závěr života je důležitým pravidlem v komunikaci s nemocným, že téma hovoru udává sám nemocný. Jeho přání by mělo stát na prvním místě i v tom, zda si přeje zůstat doma až do konce, nebo ne. Rodina by měla potom zvážit své síly, zda  toto přání je uskutečnitelné. Stává se, že se rodina stmelí a střídavě se o nemocného postará.

 Pro jednoho člověka je to však velmi vyčerpávající. Je možné kontaktovat domácí hospicovou službu, v Kyjově ji provozuje charita.  V kamenných Hospicích jsou neomezené návštěvní hodiny, umožňují také přistýlku, takže je možné trávit s nemocným čas. Je vhodné soustředit se na přítomný okamžik a ten žít naplno. Cílem je co nejkvalitněji prožít dobu, která nemocnému ještě zbývá. Ukazuje se, že člověk alespoň částečně smířený se svou nemocí, umírá daleko klidněji. Ideálem by mělo být, že nemocný i pečující dojdou do fáze smíření a mohou společně  o nemoci a budoucnosti i smrti hovořit.

Na kurz se v Kyjově  přihlásilo patnáct zájemců.

  „Pracovala jsem v charitě, tak znám situaci.  Zajížděli jsme pečovat třeba jen do jedné rodiny ve vesnici, ale většina starších nemocných je v péči jen svých nejbližších. A těm je potřeba pomoci, ať už vzděláváním nebo konkrétní radou. Je těžké nepodlehnout únavě a stavu vyhoření. I proto jsme uvítali tento blok přednášek, po kterém by po novém roce měla následovat poradna právě pro pečující,“ řekla Ludmila Kloudová, členka spolku Educante.