Betlém s kapkou recese aneb mobilem neurazíš

Kyjov má kromě nazdobeného vánočního stromu na náměstí ve veřejném prostoru i nový betlém. Tvoří ho slaměné postavy v životní velikosti z dílny Marie Pavlicové z Hroznové Lhoty. Betlém stojí na náměstí Hrdinů před budovou Klvaňova gymnázia a střední zdravotnické školy. 

 

Iniciátorkou projektu je Darja Machalínková ze spolku Tanečnice, který vznikl na jaře tohoto roku. „Chtěli jsme betlém z přírodního materiálu, aby se hodil do prostoru před budovami školy. Chodí se na něj dívat mateřské školky, zastavují se tam maminky s dětmi, jsme rádi, že budí pozornost," říká Machalínková s tím, že se snažili vyhnout kýčovitému provedení slavné scenérie. Pro svůj nápad získala město, které zaplatilo za tuto expozici asi třicet tisíc korun.

„Po Třech králích budeme betlém demontovat. Všechny součásti se uskladní na suchém místě ve sklepních prostorách budovy gymnázia, při dobrých podmínkách by měly vydržet několik let. Betlém bychom chtěli postupně rozšiřovat o další postavy a prvky," dodává Machalínková. Kometu nad betlémem namalovali a vyrobili studenti gymnázia.

Scéna narození Ježíška stará dva tisíce let získala, patrně díky vtipu a invenci studentů, současný rozměr. Svatý Josef má za pasem mobilní telefon a dva tyto přístroje leží i v jesličkách maličkého. Inu - pokrok nezastavíš..:-)

 

Vánoční strom Rádia Jih plní i letos dětská přání

Udělat si radost tím, že si koupíme něco pěkného pro sebe, to umí každý z nás. Udělat radost dárkem někomu jinému v okruhu našich nejbližších, zvláště v době Vánoc, se považuje za samozřejmost. Vánoční strom Rádia Jih přišel před lety s novou myšlenkou, a to nejenom pro své posluchače, ale pro všechny lidi s otevřeným srdcem: zahrát si na Ježíška a potěšit splněním vánočního přání děti z dětských domovů, ústavů a nemocnic.

„Delší dobu jsme uvažovali, jak bychom jako rádio mohli být prospěšní občanské společnosti, a jednoho dne uzrál tento nápad,“ říká ředitelka rádia Jana Svobodová. Vánoční strom Rádia Jih stojí v nákupním centru Cukrovar v Hodoníně v adventní době už po patnácté. „Vzhledem k tomu, že je umístěn ve vnitřních prostorách centra, zvolili jsme strom umělý, ale i tak dělá velkou parádu a nemusí kvůli němu každý rok padnout krásný zdravý strom,“ přibližuje Svobodová. „Začali jsme v roce 2007 a nevynechali ani jedenkrát, i v loňském covidovém roce a v době tvrdého lockdownu jsme nepolevili a s veškerým úsilím tento projekt, na který jsme velmi pyšní, zrealizovali.“

V letošním roce plní téměř 650 menších či větších přání z celkem deseti dětských domovů, ústavů a nemocnic na jižní Moravě. Zapojil se například dětský domov v Hodoníně, Strážnici, ve Vřesovicích, Krůček Kyjov, dětské oddělení nemocnice v Kyjově nebo v Hodoníně. Děti si píší svá přání samy, u malých či postižených dětí s volbou dárků pomáhají jejich vychovatelky. Jednotlivá přání si pak dárci mohou rezervovat na webových stránkách akce.

Vánoční strom v obchodním středisku neušel pozornosti paní Radky. Dárky nakupuje pro znevýhodněné děti už osmým rokem a její nadílka je rok od roku bohatší. Dárky pořizuje dokonce v průběhu celého roku, dokáže už přání dětí odhadnout. Koncem listopadu si nechala vytisknout dlouhý Seznam dětských přání, kde je uvedeno křestní jméno dítěte, jeho věk a konkrétní přání a také dětský domov, kam bude dárek doručen. Růžovým fixem si paní Radka zatrhuje splněné dětské touhy. Letos to dělá víc než třicet položek! Nakoupila antistresové omalovánky, výtvarné potřeby, obrázkové knížky, puzzle, plyšová zvířátka nebo panenku, kosmetické balíčky pro dívky i chlapce, ušila dětské polštáře s motivy zvířat. Dětská oddělení nemocnic si pro své malé pacienty pro ukrácení dlouhých dnů v nemocničním zařízení přejí například zažehlovací korálky, tvrdé barevné papíry, třpytivé papíry na zdobení, fixy na textil, modelínu, lak na malování kamínků, průhledné kontejnery na hračky nebo jednoduché dřevěné puzzle.

„Děkujeme všem dárcům za podporu a pomoc při plnění přání dětem, kterým každý dáreček rozzáří oči a vyvolá úsměv na tváři. A to je přece nejvíc! Bez vás, našich skvělých posluchačů, bychom to nedokázali!“ vzkazuje ředitelka rádia Jih. Sympatické je, že tato stanice garantuje splnění všech přání. „Ta přání, která zbudou, plní Rádio Jih s laskavým přispěním partnerů, za což jim patří velké poděkování,“ potvrdila Svobodová.

Rádio Jih hradí veškeré výdaje spojené s organizací a zajištěním akce. „Jen balení dárků a jejich doručení správnému adresátovi představuje zajímavý logistický oříšek,“ upozorňuje ředitelka. Její poděkování směřuje tudíž ke všem kolegům a kolegyním v rádiu, kteří se na realizaci celého projektu podílejí. Vánočním stromem od listopadu až do Vánoc žije celé Rádio Jih a každý se snaží přiložit ruku k dílu.

„Vždycky jsem trvala na tom, když po mně chtěli jméno, že ho uvádět nebudu, dárky přece naděluje Ježíšek,“ říká štědrá dárkyně, paní Radka. Neváhala se zapojit i do akce Krabice od bot a na sběrné místo v Kyjově v prodejně obuvi Dona Bota doručila hned několik krabic naplněné dárky. Tady jde o překvapení, dárek vybírá samotný dárce podle vlastního uvážení a krabici označí, zda je určena pro dívku či chlapce a jakého věku. Akci organizuje již tradičně Diakonie Českobratrské církve evangelické. „Zabalila jsem čepici a šálu, hračku, hrníček a čokoládu s motivem Vánoc,“ přibližuje obsah jedné z krabic. I když na vlastní oči neuvidí, jak její dárek u vánočního stromku rozjasní nejednu dětskou tvářičku, hřeje ji pocit, že její úsilí přinese trochu dobra, lásky a radosti těm nejzranitelnějším, zvláště do dnešního komplikovaného světa.

 

Foto: 2x archiv Rádia Jih

Za kouskem radosti do Radniční galerie

Kyjov - Optimistický název „Ahoj, všechno bude fajn" pro svou výstavu zvolil malíř David Minařík, jehož díla jsou nyní k vidění v Radniční galerii. A když si najdete chvíli v předvánočním shonu, posadíte se ve výstavním sálu a pobudete s jeho zajímavými abstraktními obrazy, nálada se vám skutečně zlepší.

David Minařík v roce 2014 až 2017 absolvoval Královskou dánskou akademii výtvarných umění. Předtím studoval na Fakultě umění na Ostravské univerzitě, ateliér II (doc. F. Kowolowski). V roce 2011 získal diplom ze studia práv na Masarykově univerzitě v Brně. 

Ve svých dílech výtvarník zkoumá procesuální vznik malby. Snaží se zachytit detaily života, které nám unikají s proudem času a nejsme schopni se k nim vracet. I když absolvoval formální výtvarné vzdělání, považuje za důležité umět se osvobodit od naučeného, které se tréninkem fixuje a automatizuje. David Minařík pochází z Brna, rodina jeho partnerky je doma v Kyjově. V současné době vystavuje i v Kodani a vrací se na Moravu, kde pracuje. Prodejní výstava v Kyjově potrvá do 26. ledna 2022.

Letectví je luxusní dřina, říká pilot David Hecl

Kapitán David Hecl v pilotní kabině. (Foto. archiv D. Hecla)

David Hecl (nar. 1971) pochází z Kyjova, ale dlouhodobě žije v Praze. Před nějakým rokem byste ho zastihli nejspíš v Dubaji. Devět let totiž pracoval pro leteckou společnost Emirates, která mu zde poskytla rezidenci. U společnosti Emirates se vypracoval v roce 2015 na post kapitána Airbusu A380, což je největší dopravní letadlo na světě. Ve dvoupatrovém trupu může přepravit až 853 cestujících. Měří na délku téměř 73 metrů a rozpětí křídel je 80 metrů. „Když ho obejdete poprvé, připadá vám obrovské. Při další obchůzce už je trochu menší… a tak se pořád zmenšuje,“ vypráví s úsměvem kapitán David Hecl.

 Typovou kvalifikaci na Airbus A380 má od roku 2011. Měl za sebou dvacet let praxe a tisíce nalétaných hodin, než se do pilotní kabiny leteckého obra posadil. „Nabaluje se to jako sněhová koule, z malé kuličky je nakonec velký sněhulák. Zkušenosti a dovednosti získáváte postupně, profesní sebevědomí a jistota tak roste,“ přibližuje svoji cestu.

Jak se „rodí" pilot...

Ale vraťme se na začátek: po absolvování kyjovského gymnázia v roce 1989 musel David vyřešit otázku svého dalšího studia a profesního směřování. Uvažoval o medicíně či jaderné fyzice. Jeho otec, učitel autoškoly, mu přinesl brožuru se seznamem vysokých škol. Brožura byla „náhodou" otevřená na stránce s Vysokou školou dopravy a spojů v Žilině. „V kolonce využití absolventů v praxi psali - práškovací letadlo Čmelák, a tak mne tenkrát napadlo, že by to mohlo být fajn. S oblibou dneska říkám, že tohle nevyšlo," baví se pilot.

Dostal se na vysokou do Žiliny a začal studovat obor Provoz a ekonomika letecké dopravy s tím, že po prvním ročníku bude vybráno 15 z 50 uchazečů pro pilotní směr. „Byl šedivý podzimní den, se spolužáky jsme byli na návštěvě letiště v Dolném Hričove. Všechna letadla stála v hangáru. To prostředí a atmosféra letiště mě zasáhla a já jsem si najednou uvědomil: tohle chci a musím to dokázat. A tak začal boj o co nejlepší studijní výsledky, abych se na pilotní směr dostal."

Podařilo se. Od druhého ročníku studoval inženýrský obor a paralelně pilotní směr. Počátkem devadesátých let v souvislosti s porevolučními změnami ale škola přestala hradit náklady na výcvik pilotů. „Přijel jsem domů a řekl jsem, že pilot ze mne nebude," vzpomíná David. Rodiče ho však podpořili, otec si v té době založil soukromou autoškolu a David trávil prázdniny na brigádách ve Francii a Německu, aby si pilotní výcvik mohl dovolit. „Ve Francii jsem pracoval na kukuřičné farmě. V Německu v keramičce, venku bylo třicet stupňů, vevnitř dokonce čtyřicet - ale vydělával jsem německé marky a věděl jsem, proč to dělám... Měl jsem štěstí. Vynaložené peníze se časem vrátily, ale to zdaleka není pravidlem. Někteří moji spolužáci z vysoké uplatnění pak v pilotním provozu nenašli a dělají úplně jinou práci."

Mluví k vám kapitán

Po absolvování pětiletého vysokoškolského studia pracoval 14 let u Českých aerolinií. Později téměř dekádu u letecké společnosti Emirates a následně dva roky pro Korean Air. „Všechny tři části kariéry mi daly hrozně moc, i když byla každá jiná, jsem za to rád. Je potřeba hodně se dívat kolem sebe a učit se z cizích předností i chyb. Byla to skvělá zkušenost," hodnotí pilot.

„Velrybí" Airbus A380 pilotoval jako kapitán také u Korean Air. To, že řídil toto největší dopravní letadlo u dvou světových leteckých společností, je ojedinělá zkušenost. „V roce 2020 po jarní koronavirové vlně ukončil Korean Air všem cizincům na typu A 380 kontrakt. Byl jsem mezi nimi... Jedny dveře se zavřou, jiné se otevřou,“ komentuje bez hořkosti kapitán Hecl.

Obálka knihy Mluví k vám kapitán.       

Vrátil se do Prahy a po několika pozváních do rozhlasových a televizních pořadů přišla nabídka od publicisty Martina Moravce na knižní formu rozhovoru. Martin Moravec je dlouholetým vedoucím Magazínu Dnes a jeho knižní interview s neurochirurgem Vladimírem Benešem nebo s  biatlonistkou Gabrielou Koukalovou si získaly zaslouženou pozornost čtenářské obce. „Byla to pro mne velká pocta, taková nabídka se neodmítá," podotýká Hecl.

Publikace Mluví k vám kapitán vznikala od jara do podzimu 2021. Obsahuje na čtyři stovky otázek a odpovědí. Poutavě popisuje, co to znamená stát se dopravním pilotem, protože to, s čím se cestující běžně setkají, je jen příslovečná špička ledovce. Knížku přijel David Hecl představit i do rodného Kyjova. Na besedu s autogramiádou ho kromě novináře Moravce doprovodila i snoubenka Elmi Van Der Westhuizen, která pochází z Jihoafrické republiky a pracovala jako stevardka u společnosti Emirates. Od roku 2018 žije v Praze a vyučuje angličtinu.

Kdybych létání nemiloval, nemohl bych to dělat

„Hlavně na začátku je to velká dřina,“ říká kapitán Hecl o letectví, „musíte bojovat, překonávat překážky, občas to i bolelo. Někdy mne napadalo, že to snad ani nezvládnu, že je toho moc. Kdybych létání nemiloval, nemohl bych to dělat. Ale tuhle práci jsem si vybral a jsem vděčný za každý den, kdy jsem mohl pilotovat,“ říká letec, který strávil velkou část svého života „mezi nebem a zemí“. Za svou kariéru už nalétal tolik kilometrů, že by to vydalo na 333 obletů zeměkoule. Navštívil 86 zemí. V pilotní kabině v různých letadlech a na různých linkách strávil více než 15 000 hodin.

Zní to famózně, ale asi málokdo z nás si za tím dovede například představit potíže s přelety do odlišných časových pásem a nutnost vybalancovat denní biorytmus. „Když jsem žil v Dubaji, udržoval jsem si denní rytmus podle tohoto konkrétního místa, protože sem jsem se vracel. Bylo normální, že jsem za 18 dní obletěl zeměkouli tam a zase zpět. Přizpůsobit se místnímu času za tak krátkou dobu bylo nemožné. Takže v Los Angeles jsem šel spát třeba v poledne a v noci jsem byl vzhůru. To znamená, že si musíte naplánovat takové aktivity, které můžete provozovat. Dívat se na televizi, skypovat s příbuznými, číst, jít do posilovny a podobně."

Jednou z podmínek, aby si pilot udržel práci, je perfektní zdravotní stav po fyzické i psychické stránce, který letecký lékař a letecký úřad bedlivě sledují. Pilotům hrozí i kvůli dlouhodobým letům, které trvají přes šestnáct hodin a zahrnují přelet několika časových pásem, chronická únava a stav vyhoření. Jejich pracovní program je často tak nabitý, že organismus nestíhá regenerovat. „Obvyklá námitka laiků je, že v letadle funguje přece autopilot, a je pravda, že během dlouhodobého letu se střídají dvě posádky, a můžeme si i zdřímnout. Autopilot je ale jenom stroj, ne mozek. Nahradí pouze ruce pilota, ten mu však musí prostřednictvím tlačítek říct, co má udělat,“ objasňuje ve zkratce pilot.

V současné době, kdy se letecký styk mezi státy ve světě kvůli pandemii covidu-19 drasticky omezil, je i život Davida Hecla jiný. Působí nyní jako instruktor v leteckých školách u nás, vyučuje zájemce o získání letecké kvalifikace. V Americe absolvoval školení na pilotování soukromého tryskáče. Buduje vlastní leteckou firmu pro přepravu leteckého nákladu. Staví dům a uvažuje o založení rodiny. „Spím v jedné posteli, ve stejném časovém pásmu, a to je luxus, který jsem si dlouhá léta nemohl dopřát," poznamenává.

Vtipů o pilotech prý není mnoho

A jeho oblíbený vtip o pilotech? „Piloti jsou trefení málo, ale přesně." Přesnost je totiž jedna z mnoha vlastností, bez které se pilot neobejde.

K anekdotě „Jaký je rozdíl mezi pilotem a Bohem? Bůh si nemyslí, že je pilot,“ dodává: „Něco na tom bude. Když řídím stroj za deset miliard, jako v případě Airbusu A380, ale i kterékoli jiné letadlo, není to úplně to nejlepší rozpoložení. Pokora je nutná. Řídíme letoun, který lítá tisíc kilometrů za hodinu, váží stovky tun a na palubě vezeme desítky až stovky lidí. Je třeba to brát zodpovědně, a ne si myslet, že už jsem všechno viděl a všude byl.“

Lípa svobody už nebude zapomenuta

Kyjov – Celé generace chodily kolem ní, aniž by znaly její symboliku. Řeč je o lípě, kterou v roce 1968 na zeleném prostranství za prodejnou potravin na sídlišti Za Stadionem vysadil 2. kyjovský oddíl skautů pod vedením Eduarda Krumpolce jako symbol svobody, naděje a demokracie. Ústředí Junáka tehdy vyhlásilo celostátní akci pro všechna junácká střediska v ČSSR: zasadit 28. října „stromy svobody“ k 50. výročí vzniku republiky. Tato akce měla v celé republice velký ohlas.

Skupina kyjovských skautů zasadila víc než osm stromků u paty nadjezdu k nemocnici u Kyjovky směrem k sídlišti Švabinského a ještě na dalších místech. Dnes tam rostou borovice. „Samozřejmě komunisti věděli, že to byla skautská akce, a tak během týdne byly pryč všechny vysázené stromky, které jsme přivezli z Chřibů. Tehdejší normalizátoři je vytrhali. Někde to vydrželo, tady v Kyjově ne… Eduard Krumpolc, skautským jménem Kryštof, si tenkrát sehnal už vzrostlejší sazenici a se svým oddílem stromek vysadil až odpoledne na sídlišti Za Stadionem. Protože my jsme výsadbu prováděli již dopoledne, unikl jeho oddíl bdělé komunistické pozornosti, takže ta lípa tam doteď stojí,“ vypráví pamětník.

Sázení „Lípy republiky“ 28.10.1968 v Kyjově na začátku nadjezdu k nemocnici.

 

Příběh památného stromu vyslechl před pár lety člen kyjovského skautského oddílu Jakub Novák, tehdy student kyjovského gymnázia, který si vzal věc za svou a jednal se zástupci města o označení stromu a připomenutí jeho symboliky. Jeho snaha přinesla ovoce: Letos 28. října byla Lípa republiky na sídlišti Za Stadionem opatřena pamětní deskou. „Sešlo se nás v tento den u lípy několik starších skautů a zavzpomínali jsme i na ty, kteří se už účastnit tohoto malého ceremoniálu nemohli,“ dodává osmaosmdesátiletý skaut Evžen Řezáč.

„Lípa republiky“ se více jak po půlstoletí dočkala pamětní desky.

Skautský oddíl bratra Eduarda Krumpolce se tehdy scházel na faře, většina členů v kostele ministrovala. Ing. Eduard Krumpolc CSc. byl všestranně nadaný. S technickým vzděláním se nespokojil, vystudoval také teologii, byl tajně vysvěcen na kněze. Po roce 1989 dokončil studium ve Vatikánu a získal doktorát z teologie.

„Jeho pravou rukou byl koncem šedesátých let šestnáctiletý Svatopluk Krajtl, student gymnázia. Protože Junák byl v té době už ilegální, stal se Svaťa, skautským jménem Ursus,vedoucím skupinky pod záštitou kyjovského Sokola. Tento dorostenecký oddíl dosahoval pod jeho vedením dobrých výsledků. Hlavně děvčata byla úspěšná ve sportovní disciplíně orientačního běhu, celostátně se umísťovala na prvních příčkách. To bylo pro udržení organizace velké plus. Jeho syn Mgr. Ondřej Krajtl vede v Kyjově v současné době oddíl skautů pod hlavičkou YMCA. Jsou to skauti, kteří se výrazněji hlásí ke křesťanským hodnotám,“ přibližuje skaut.

Až půjdete v Kyjově kolem mateřské školky Za Stadionem, všimněte si tohoto nenápadného stromu, dnes již 53 roků starého. V době, kdy bude republika slavit 150 let své existence, lípa dosáhne rovných sta let.

Foto 2x: archiv E. Řezáče