Školáci mají na očích kyjovské malíře

Obraz absolventky zdejší školy Marie Čmelíkové.

Kyjov – V Galerii ve škole při Základní škole J. A. Komenského na Újezdě v Kyjově jsou v současné době vystavena výtvarná díla 19 umělců, kteří prošli Kyjovem. Studovali zde, vyučovali, nebo ve městě žili a tvořili.

 

Výstava s názvem „100 let výtvarného umění v Kyjově“ vznikla u příležitosti oslav 100. výročí republiky. Jejím kurátorem je ředitel školy a milovník umění Jan Navrátil. Najdeme zde díla známých osobností starší generace – akademických malířů Jano Köhlera, Josefa Prokopa nebo Vladimíra Vašíčka, akademického sochaře Jana Znoje, insitní malířky Cecílie Markové, ale i méně známá jména, například Miroslava Čančíka, který byl v letech 1950 -1956 ředitelem kyjovského gymnázia, nebo Julia Kotulka, který na zdejším gymnáziu dlouhá léta vyučoval. 

Nechybí ani artefakty malíře a fotografa Miroslava Tichého nebo díla akademického malíře a pedagoga Miroslava Bravence. Zastoupeni jsou i současní výtvarníci. Například lékař Alois Šafránek, jenž několikrát navštívil rumunský Banát a kromě stomatologické péče, kterou zde poskytoval, pořídil i řadu portrétů a kreseb ze života místních lidí. Ve školní galerii vystavuje i Oldřich Štěpánek a nejmladší generace je zastoupena díly Lucie Ferlikové a Marie Čmelíkové, které obě navštěvovaly tuto základní školu. 

Kurátorem výstavy je ředitel školy Jan Navrátil.

„V naší galerii jsme uspořádali už asi sedmdesát výstav,“ uvedl ředitel školy Jan Navrátil. „Vystavené obrazy nám zapůjčilo zdejší muzeum, některá díla máme z radnice, ostatní jsou ze soukromých sbírek. Mnozí z vystavovaných umělců tu již měli své samostatné autorské výstavy.“

Díla Vladimíra Vašíčka

 A jak je umělecký kurátor spokojen s návštěvností výstavy? „Dětský divák, je taky divák,“ upozorňuje ředitel školy, „ a těch diváků je tu asi sedm set. A to už samo o sobě zakládá ohromný potenciál,“ dodává s tím, že byla vysoká účast na vernisáži a lidé, které to zajímá, si cestu i sem, do prvního patra školní budovy mimo střed města, najdou. 

V galerii na chodbě školy jsou vystavena díla 19 výtvarníků.

 Výstava je přístupná od pondělí do pátku v době od 8 do 15 hodin a potrvá 

 do 22. prosince letošního roku.

Hraničníky otevírají bránu do minulosti našeho kraje. Pozvání na podzimní procházku

Chatová osada Kameňák v katastru obce Moravany dostala svůj název patrně podle starého kamenného mlýna, který kdysi stával v místech, kde nyní najdeme příjemné místo pro občerstvení – novou Kameňáckou myslivnu. Podle pověsti ve mlýně strašilo a v tůni bydlel vodník. Dnes ho najdeme vyřezaného ze dřeva u rybníčku před myslivnou. 

 

A jen o pár kroků dál začíná naučná stezka – Po hranici, která byla otevřena v květnu roku 2017. Výjimečná je tím, že na ní uvidíme historické hraniční kameny, jejichž existenci jsme dosud možná ani nezaznamenali. Tyto pískovcové kameny od středověku vyznačovaly hranice panství. Časem, a při scelování polí byly odstraněny, ale v lesních porostech tolik nevadily, a proto aspoň zčásti zůstaly na svých místech. Jenom tam totiž mají tyto památky svoji historickou hodnotu.

Hraničník milotického panství z roku 1800.

Na naučné stezce po historické hranici milotického a buchlovského panství dlouhé asi tři a půl kilometru si můžeme všimnout až dvacítky hraničníků. Většina z nich sem byla umístěna v průběhu 18. století, tedy v době, kdy v čele Království českého stála Marie Terezie, piaristé v Kyjově založili latinské gymnázium a kostel Nanebevzetí Panny Marie na kyjovském náměstí byl teprve novostavbou. Na sedmi informačních panelech se seznámíme s významem zkratek na hraničních kamenech, s historickými mapami a pojednáním o panstvích, které tu dříve měly své zájmy. Mnoho zajímavých informací na daná téma se dočteme také na internetových stránkách spolku Po hranici, který byl založen za účelem péče o drobné historické památky v chřibských lesích. 

 

Informační panely nabízejí pojednání o historických panstvích, zajímavosti i pověsti.

Naši předkové se  mnohem více museli spoléhat na lidskou paměť a čestnost svědků. Používali k tomu občas svérázné metody. Takzvaný pardus byl zvyk udělit několika místním chlapcům na hranici bolestivý výprask. Šlo o to, aby při hraničních sporech dosvědčili, kde hraniční kámen stál, neboť místo výprasku si často pamatovali celý život...

Naučná stezka Po hranici vede směrem na Zavadilku.

Naučná stezka Po hranicích vede směrem na Zavadilku, celková trasa zpět k výchozímu bodu měří asi 5,8 km. Stezka vznikla z iniciativy spolku Po hranici za finančního přispění města Kyjova.

Fotografie jako srdeční záležitost...

Srdíčko s fotografií jako vstupenka.

Vřesovice - „SRDCE PRO BABIČKU A DĚDU" je název výstavy amatérských fotografií, kterou připravila pro své spoluobčany Zuzana Dohňanská. Nepovažuje se za fotografku, ale je obdivovatelkou fotografie a sama zachycuje vše, co je blízké jejímu naturelu. Oproti „kultu mládí“, který dominuje v naší společnosti,  se rozhodla ztvárnit jeho protipól.

Na svých fotografiích zachycuje především život starších obyvatel vesnice. Jejich tváře modelované prožitým životem považuje za zajímavé a krásné. Zuzana Dohňanská (nar. 1961) pochází ze Slovenska, ale jak říká, Morava jí přirostla k srdci. Ve Vřesovicích žije několik let. Díky tomu, že pracovala na zdejší poště, poznávala místní lidi. Potkávala tu především starší obyvatele obce.

Zuzana Dohňanská. Foto archiv autorky.

Myšlenku zachytit  obraz starší generace v sobě nosila delší dobu. Inspirací jí byl i polský fotograf Lech Iwińsky, který mapuje život ve vesničkách na severní straně Tater, kde se zastavil čas hluboko v minulém století.    
Vznikly první fotografie. Od začátku ale bylo zřejmé, že životní styl v současné vesnici na jihu Moravy je vzdálený hospodaření starých  sedláků a jejích tvrdému životu, i když střípky minulosti se tu najít ještě dají. Místem fotografování babiček a jejich protějšků se staly především zahrady. Autorka hledala zákoutí, které by nejvíce připomínaly zašlé časy, pořídila i momentky z kapličky, obchodu, hospody nebo ulice. „Focení jsem měla většinou domluvené předem, ale především z neohlášených návštěv  vznikaly nejhezčí záběry,“ usmívá se Dohňanská.

 

Příkladem je fotografie babičky Pfeffrové, která na jaře slavila devadesáté narozeniny. „Focení proběhlo v rozkvetlé zahradě, babička ve sváteční halence, s upravenými vlasy a dokonalým úsměvem vypadala hezky, jenom nezapadala do scénáře připravované výstavy,“ přibližuje Zuzana Dohňanská. „O několik dnů později při západu slunce  vznikla však  její nejhezčí fotografie, která jako velkoformátová dominuje celé výstavě. Stařenka procházela zahradou s hůlkou v ruce, ve druhé ruce konvička a malá motyčka, a s úsměvem, který zůstane navždy v srdcích těch, kteří ji měli rádi. Několik týdnů nato tady svojí životní pouť skončila.“

Dominantou výstavy je velkoformátový portrét devadesátileté babičky Pfeffrové.

 Na výstavě je celkem 160 převážně černobílých fotografií a více než 70 portrétovaných. „Zvažovala jsem, zda se přiklonit ke stránce umělecké, nebo vybrat fotografie, které budou líbivé a udělají radost. Při dostatku času nebyl problém pořídit desítky záběrů, takže vybírat bylo z čeho. Zvolila jsem druhou variantu a vybrala to nejhezčí, co z daného focení vzešlo,“ uvádí Zuzana Dohňanská.

Na vernisáž přišlo více jak šedesát lidí. Tak velký zájem i ocenění návštěvníků autorka nečekala. Za focením a zpracováním fotek jsou desítky hodin práce, ale jak Zuzana Dohňanská podotýká, mnohému  se při tom naučila. Dobrá fotografie znamená nejen zvládnout technické možnosti zrcadlovky, ale i kvalitní programy, ve kterých se fotografie upravují. Proto jejím cílem do budoucna je posunout své fotografování na profesionálnější rovinu.

 

Lidé na výstavu přicházejí a poznávají své sousedy. „Je to moc pěkné a musíme ocenit, že se do toho paní Dohňanská pustila… všechna čest,“ shrnula své dojmy paní Zuzana Havelková, která si přišla fotografie prohlédnut i se svým manželem. Zuzana Dohňanská je oba zvěčnila na půvabné společné fotografii. Jako vstupenku obdrželi příchozí srdíčko z kartonu se svou fotografií a po skončení výstavy si zájemci fotografie mohou koupit a získat tak památku pro sebe i své blízké. 

 

Jde o první výstavu Zuzany Dohňanské, která má radost, že - byť na amatérské úrovni - potěšila mnohé návštěvníky expozice. 

 Výstava fotografií bude v Komunitním centru na Palatě otevřena ještě v sobotu 24. listopadu od 13 do 16 hodin. Po domluvě je možné si fotografie prohlédnout do tohoto data i mimo uvedenou dobu.

To co se nám předkládá, nemusí být jediná pravda…, tvrdí Sámo Fujera

Kyjov - Být aktivní, nenechávat odpovědnost za záležitosti svého života na jiných a autoritách, hledat odpovědi na otázky a problémy, které život přináší… Zvolit „žití v protikladu“ znamená podle hloubkového psychologa a dietologa Sámo Fujery vybrat si správnou alternativu oproti tomu, co je sice běžné a vidíme to kolem sebe, v konečném důsledku je to však cesta, která nevede ke zdraví a pocitu životní spokojenosti. 

 

Lektor Sámo Fujera se vrací do kyjovské knihovny se svými přednáškami už řadu let a potkává tu víceméně stálé publikum. I když, jak uvedl, vliv mluveného slova na praktický život posluchačů není statisticky velký, zůstává v tomto směru optimistou. 

„Je omyl myslet si, že naše generace se svými vědeckými poznatky a technologiemi – je nejchytřejší,“ poznamenal Fujera s tím, že mnohé z moudrosti předků bylo zapomenuto. Pořádá také semináře na téma bylin, které jsou mnohdy účinnější a nepoměrně levnější než léky. 

„Medicína už přestala rozdělovat nemoci na somatické a psychosomatické, protože je jasné, že psychika, mysl souvisí se vším a je spouštěčem destruktivních procesů a nemoci,“ uvedl hloubkový psycholog. Odkryl myšlenkové vzorce, které jsou všem lidem do velké míry společné a které je dobré si uvědomit a korigovat. Jejich společným jmenovatelem je snaha mít se lépe, ale bez vlastního úsilí, což vede k pohodlnosti, pasivitě a delegování odpovědnosti na jiné. „Člověk si tak podvědomě vytváří jakousi bublinu, stává se uzavřeným a odtrženým od světa. To vede k narušení jeho vztahů. Negativní pocity se promítají do těla. Co se děje v mysli zrcadlí se v každé naší buňce, to vede časem k destrukci a ta se opět odráží do naší mysli…,“ popisuje proces Fujera. Mysl se podle něj zabývá z devadesáti procent podvědomě tím, co se děje v našem organismu. 

Důležitá je i řeč. „Hlas, to jsou vibrace,“ upozornil lektor, „a ty mohou být opět konstruktivní nebo destruktivní. Vibrace působí na lidi kolem a zpětně i na nás, dokonce i na naši DNA. Tělo a mysl jsou propojeny řečí.“

Východiskem z destruktivní cesty je změna mysli i jídelníčku, které lektor shrnul do sedmi bodů. První zásadou je nevyhledávat a nezveličovat chyby druhých a neobviňovat je z vlastního utrpení. Třetím doporučením je hledat skutečnou výživu a zříci se nezdravé stravy. Poslední bod představuje pěstování laskavosti. „Když budete laskaví, získáte úctu,“ poznamenává lektor s tím, že v opačném případě se vám dostane maximálně respektu.

Na závěr se hodí tři praktická doporučení – 

Povinnost začátku a konce:

- Ráno a večer konzumujeme to nejzdravější

- Ráno a večer pijeme vodu (kvůli detoxikaci organismu)

- Ráno a večer ať nás provází laskavost, říkáme milá slova a rozdáváme úsměvy – i kdyby se nám nakrásně do toho vůbec nechtělo..:-)

„Pěstuj čistou mysl bez lživých, zavádějících toxických (negativních) informací,“ nabádá Sámo Fujera.

Ve Vřesovicích představili deník svého rodáka - legionáře

Vřesovice – Stoleté výročí vzniku Československé republiky si připomněla obec Vřesovice. Akce měla společenský charakter, uskutečnila se v pátek 26. října v prostorách místní školy. Návštěvníky čekal bohatý hudební a kulturní program. Kromě ochutnávky vín se konal i netradiční food tasting, na kterém byla nabízena dobová jídla legionářů a první republiky. Příchozí si mohli prohlédnout fotografie, artefakty a originální dokumenty z působení Československých legií v Rusku. Vrcholem akce bylo zveřejnění a křest deníku legionáře Štěpána Mrkůse (1890-1972), který pocházel z Vřesovic. 

První stránka deníku legionáře Š.Mrkůse. Foto: Archiv T. Sedláčka.

Zápisník byl až do roku 2017 uložen v rodinném archivu v USA. „O deníku jsem se dozvěděl při návštěvě příbuzných v Americe asi před deseti lety a teprve nyní se nám ho podařilo získat,“ uvedl Tomáš Sedláček, který žije a podniká ve Vřesovicích. Legionář Štěpán Mrkůs byl bratr jeho prababičky. Ve Vřesovicích bydlel do roku 1914, těsně před válkou se oženil. Po návratu z legií v Rusku Štěpán Mrkůs odjel se svou manželkou za bratrem do Spojených států amerických a zůstal tam až do konce svého života.

Zápisník zachycuje období let 1914 až 1920. „Deník přináší nejen autentické osobní zážitky, ale také podrobná fakta o řadě historických událostí,“ přibližuje Tomáš Sedláček. V první části deníku Mrkůs popisuje život v armádě a v ruském zajetí. Ve druhé části najdeme jeho komentáře k dění v Rusku zmítaném občanskou válkou a na posledních třiceti stránkách popisuje své zkušenosti ze Spojených států amerických, kam se po válce přestěhoval.

Ve dvacátých a třicátých letech působil Štěpán Mrkůs jako sekretář Čs. družiny USA ve městě Binghampton ve státě New York, kde se sdružovali bývalí českoslovenští legionáři. I když se kvůli komunistickému režimu do vlasti nikdy nevrátil, snažil se s domovem udržovat kontakt. Pravidelně dopisoval do zpravodaje Hlasatel, který byl jedním z hlavních informačních zdrojů o Československu pro Čechoslováky v USA. Podílel se také například na návrzích pro udílení nejvyššího státního vyznamenání Řádu bílého lva či přispíval na pomník padlých v rodné zemi.

Vystoupení Ženského pěveckého sboru Modrá. Foto: Zuzana Dohňanská.

„Zveřejnění deníku v malé obci na Slovácku by nemělo zapadnout mezi záplavou akcí a oslav vzniku republiky,“ říká Tomáš Sedláček. „Výpověď legionáře Štěpána Mrkůse a autenticita jeho národní hrdosti nejlépe svědčí o tom, jaké osobní prožitky měli ti, kteří se svými životy o vznik Československa zasloužili.“

O deník už projevilo zájem kyjovské muzeum. Přepis stěžejní části deníkových záznamů byl vydán nákladem 500 kusů a bude k dostání za symbolickou cenu na stránkách Spolku přátel Hradiska sv. Klimenta ( www. klimentek.cz ), který byl hlavním organizátorem oslavy stoletého výročí vzniku Československé republiky ve Vřesovicích.

Někteří návštěvníci zvolili pro společenskou událost dobové oblečení. Foto: Zuzana Dohňanská.